We’ve updated our Terms of Use to reflect our new entity name and address. You can review the changes here.
We’ve updated our Terms of Use. You can review the changes here.

Betonová opona

by Umbrtka

/
  • Streaming + Download

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality download in MP3, FLAC and more.

    Includes booklet scans from the original CD-R release.
    Purchasable with gift card

      $4.99 USD  or more

     

  • Full Digital Discography

    Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more. , and , .

    Purchasable with gift card

      $69.48 USD or more (40% OFF)

     

1.
(text: Morbivod) Kráčím po ulicích Plzně, kráčím po Zvradlanech Prší mi špinavé bahno na kabát, železné dunění tu zní jak ve snech Výtok šedé směsi praská V pecích vysokých kov Soustruh výkon podává Klikovou hřídel tvoř Hrbaté dláždění vládne chodníkům, Popelářní siluety se městem potácí Odpadní materiál svážen je na skládky, Kde se dodržují technologické procesy Zuřivě ptám se kontejnerů Zda Umbrtka je nablízku Hřmotem plech mi odpovídá Jdi, jdi k Petrohradu Městem kráčí legie průmyslových pohanů Zašpiněná zákoutí praví slova standardní Městem kráčí páni práce v prachmatickém záklonu Betonové monumenty hodnoty jsou základní Procházím hrubou ulicí a spatřuji chlápka od dvojky Následuji popelářský vůz a zdravím chlápka od popelnic Na každém rohu snad desítky jsou dělníků Došel jsem na Petrohrad, vidím Pána Umbrtku Umbrtka se nesklání před bohem Umbrtka se zaklání při chůzi Jeho práce je mířená do boha Přestože ruce stále má v kapsách Betonové pražce Ocelové mosty Šedá slova práce Znějící za vraty Kovobuchot strojů Bohazmarné hymny Pramen v síle hromů Zakloněné stíny Nádraží žije prací za noci Hřmot lokomotiv, skřípot vagónů Hlášení pracovní i veřejná Sestavy výhybek a odjezdy vlaků Věčně prší špinavý závoj vod a Umbrtka vkládá ruce do lednic "Ve svém ryzím záklonu vždy choď", pravím já, však on nevyřkl nic Kovostrojní symfonie hraje pod Plzní, Škodovy závody prací ji hostí Stotunová monstra z kovu pod bucharem zní, staré výrobní haly celé město rozduní Pramen šedé hudby vytryskl Olej proudí korytem Oceloplechové skříně hoří Dělníci se chrání sklem Ze všech chrámů práce težké vozy vyjíždějí, tyto tanky však nejedou do války Jedou na velká staveniště, pro Pána zbudovat šedé pomníky Slávu nehynoucí Pánu práce, ať záklání se s ním tisíce dělníků Prachmatická nastala revoluce, hlavní brána otevřena do Škodových závodů Mraky šedé mlhy z komínů Obrazy chmurné na obloze Slunce správně zašpiňují A atmosféru dokreslují
2.
(text: Morbivod) Poodhalím v ranním chladu svoje břímě Prvním vlakem se vydávám na cestu Zavítám do kraje prachmatického souznění Kde povrchové doly jsou dílem přírody Leč rozporně zní tato slova Je to jeden z ideálů chápání světa Fascinován těžebním průmyslem Vstupuji do kolejiště v dolu Černé mraky chrlí vodní závoj Na tolik kamenů a v podzemní sloj Těžní stroje září v dáli kraje Třesky slyším i přes šum deště Dole v centrální oblasti dolu Tvoří se jezero špinavé vody Prachmatická atmosféra Cítit je v každém koutě Putuji níž a níž do hlubin Až tam, kde mají horníci ubytovnu Chci poznat jejich těžkou práci Kladiva i důlní železnici Jsou tu praví páni dělníci Úžasná jsou jejich díla Velkorypadla spolu s vlaky Kromě těžby též jedou do boha Přátelští lidé zde pracují Pohostili mne chlebem se salámem Uvařili mi horký černý čaj Vysvětlili všechny organizační záležitosti Půjčil jsem si oděv, boty a nářadí Účastním se pracovního procesu Naplněn bezbožným hloubením Cítím prachmatickou sílu Uříznutá kolejnice budiž hřebem do Krista, který nedostatečně jel vlakem sám do sebe nikoliv bokem, ale především jím vůbec nejel, neboť v té době do něj ještě vlaky nejezdili jako dnes jezdí a nepomyslel, že touha prachmatiků do něj samotného posílat vlaky plné uhlí tažené lokomotivou typu "Sergej" bude tak obrovská, že vskutku pojede do boha předem, zadem i bokem!
3.
(text: Well) Nemravná lůza bez pracovní morálky Pokradmu se množí, snad se chystá do války Nikoli ve špíně, krvi a starém listí V prosluněné konstrukci se rodí zcela čistí Jejich oči tupě září, mlhu tříští neony Neopravitelní lidé opustili náruč tmy Ať špína jak betonová opona Padne na neopravitelné Kosti a prázdné hlavy praskají Umbrtka je totiž slovo stelné Ať špína jak betonová opona Pokryje dosavadní děje Kdo její hrany přibrousí K pochvale a povýšení spěje A pak směle nastupují šedé vozy s radlicí Projíždějí Petrohradem, Umbrtkovou ulicí Hrnou maso, kluzké kusy rozdrcených tupých těl Které k sobě neváže ani spárovací tmel Navěky pak vládne umbrtkovský kolorit Zvuk perkusních bucharů nenaruší noční klid
4.
Laminátka 03:21
(text: Karl) Poctivá ocel z let šedesátých Valí se po českých tratích Vrcholy hlučné krásy Laminátky – uhlovlaků spásy Černá perla drah – Laminátka Chlouba elektrické trakce Plastu dosti, oceli více Střídavým proudem do boha Laská koleje stále a znova Černá perla drah – Laminátka Vzrušující fantazie snové Tvary lokomotivy staronové Naplňuje zcela naše srdce Laminátky tažná elegance Černá perla drah – Laminátka Navždy potáhne vnitřní vlaky Dopředu a z boha taky Sílu železa a elektřiny Uctívám bez pocitu viny
5.
(text: Strastinen) Je téměř konec boje, co smetl z povrchu čistotu Umbrtka řídil všechny stroje, to aby vyznavač měl jistotu, že srovnáno se zemí je to, co nemělo být nikdy postaveno. A krásné scenérie zmaru Předaly život budoucímu jaru Buldozery nastolily v Plzni klid Takový, ve kterém s úctou náš pan Umbrtka bude žít Tramvaje, ve kterých pojedeme, náš pan Umbrtka povede na řetězech městem přes koleje Na bitevní pláni louže odráží věčně šedé mraky A již poslední mrtvý protivník hanebně sklopil zraky Umbrtka je povznesen do výšin V jeho městě opět vládne stín Prochází se po bitevním poli Špína zde sehrála výslednou roli Hroudy hlíny pod nohama Když tu slyší zvonění a tuší Že musí rozbít ten poslední telefon Symbol prázdných duší Cítím ducha vody v mraku Cítím ducha hlíny v strachu Cítím ducha špíny v prachu Cítím ducha masa v krvi Cítím ducha síly v zemi
6.
(text: Strastinen) Odebírám se ku spánku A už klesají víčka schředlá Otevírá se širý duchovní svět Svým chmurným šatem odívá mě Jak mech provlhlá prkna Umbrtka káže co se sluší Ve snech ve špíně vymáchaných Obývám leckteré přídomky Čtvrtí posvěcených a nacházím Kus hlíny vystužený lešením V pravdě téměř lejno páně Mohutnost jeho ducha docením Kráčím podél cihel v betonu Stejný ve snu i na živo to chci Avšak to lešení po probuzení Prostupuje nečekaně skutečnost Svým chmurným šatem odívá mě Ve snu to byl duch, na živo puch ...marně a neustále se balamutí tím že si pouští televizi, kdyby raději trochu pustili ze svého vývodu bokem, náš pán by měl víc omáčky na hovězím u koně
7.
(text: Karl) Slita je z ušlechtilých kovů Myšlenka pracovního ideálu Na vrata paláců pracovních bohů Prošpiněné fantasie kanou Vítr ve tváři, dehet v mysli Prach v očích pálí a déšť chladí Ve vysokých pecích přetavené smysly Vnitřní stav ducha, industriální vnoření Pohled na okolí plní mne však nepůvabným chmurem Zraky mne bolí z fluorescentních lidí Lidstvo prostoupeno sterilitou a přesto morem Zhoubný temperament a pastelová všehochuť Dělník dnes prázdný, o jiných bolí slova Trendy a ideály padají v tropický septik Vniveč jde lidský potenciál stále a znova Společnost bez vnitřní kolejí, mravní skáza Palčivá nutnost přetavit všechny mysli Společnost čistě pracovní, vytěsněn chaos Od práce rázně utnout ekonomické nesmysly Práce pro práci - estetika - naplnění duše Každý jedinec přešťastným článkem mašinerie Hluk, mokro a zima svědčí tomu nejlépe To vše jest náplní Umbtkovy ideologie Principy tuze pevné - železné,...ba ocelové Ideální dělník – Jedinou povolenou entitou Ideální dělník – Obklopen prací a špínou Ideální dělník – Tvář s nánosem prachu Ideální dělník – V oceli žije beze strachu Ideální dělník... Staré stavby rostou, nové se boří Nový světový řád vehementně se tvoří Špinavá okna a otlučené rohy Povznesená mysl a zablácené nohy Dlažba se vlní ve špinavých ulicích Budoucnoust spočívá v ideálních dělnících Ocelárny, strojírny, zbrojovky, cihelny, teplárny, doly, koksárny, elektrárny, válcovny za tepla i za studena Ideální dělník – Nezhasitelným živlem Ideální dělník – Pokryje zem industriálem Hřmící buchary, ječící motory, skřípající soustruhy, řvoucí turbiny, syčící pece a hlavně všude koleje
8.
Stavba mostu 05:48
(text: Morbivod) Těžká stavební technika postupuje městem Ty monstrózní stroje jedou ráno za deštěm Přiváží beton a panely na místo díla Dělníci přijíždí vlakem a těší se do práce Dnes je velký den prachmatismu Konečně práce stala se náplní ducha Začíná stavba nového mostu přes řeku Oslavme zručnost našich pracovníků Rozbouřené jsou vody špinavé řeky Déšť burácí svou píseň ranním chladem Jeden vůz za druhým přiváží pracanty Další stroje vozí stavební materiál Mokré ulice utápí smetí ve stokách Tváře dělníků jsou smáčené špínou Přesto jsou nadšeni do stavby díla Zakrátko již jeřáb zahájí provoz Neustále přijíždí další mohutné stroje Staveniště je prostoupeno duchem práce Bagry hloubí jámy pro mostní pilíře Dělníci montují lešení ze všech sil Zanedlouho jsou vidět nezměrné pokroky Ředitel stavby chválí své zaměstnance Že dobře hospodaří s materiálem a s časem Rozumí si spolu a to je základ úspěchu Každý všední den - prachmatická práce Každý všední den - souhra mezi dělníky Každý všední den - nezkažená mysl Každý všední den - vždy o krok blíže cíli Most bude skvostně ladit s krajinou Výborný je i sám architekt celé stavby Umělecké dílo, prachmatický sen Betonový monument, součást přírody Město se jím bude pyšnit Neuvěřitelně působí pohled na práci Co dokáží stroje a poctivé ruce Úctu zaslouží ti, co nemají je za zády Každý všední den – prachmatická práce Každý všední den – souhra mezi dělníky Každý všední den – nezkažená mysl Každý všední den – vždy o krok blíže cíli Po měsíci most už stojí v plné kráse Dělníci jeli na stodeset procent Stále prší, řeka bouří špinavou vodu Oči jsou kalné po ránu, však hřeje pocit z díla
9.
(text: Strastinen) Moje kolo se třepe Na kamínkové drti Všude kolem jsou rodinné domky Ale každý jiný A co lidé uvnitř? Pořád se zde staví Hlavně směrem k řece Stroje fungují a lampy svítí Ale dělníci se chopili pití Míchačka zřejmě drtí kamínky Z cesty po které jsem jel A třepal jsem se, strachy? U jednoho domu obdivuji život Kočičky v průmyslu si hrají Do odpadní roury ruce strkají Vyndavají a olizují
10.
(text: Strastinen) Probouzím se do země zhoršené Na polštáři louže slin Slzy co za den proleji Než na večer padne chladný stín Vnitroblok tone v temnotě Vše kolem zalévá svit Stromy jak z gumy kožené O dešti mohou jen snít Zas vidím mizet domy staré Iluze o starobě padají Hlína odchází ze země pryč Její stíny se střádají Spadlo na mě mé vlastní podezření Že to co je pryč bylo snění Mé lože plné růžových květů Vstříc spánku Dát sbohem špatnému světu Vždy když končil den Planoucím purpurovým kruhem Byl jsem obklopen A krutá noc a hvězdy její Bodají do klidu mé duše Jak zlaté trny
11.
(text: Well) "Procházíme mlhou jedině tak, že ji necháme projít námi, a slunečním oparem jedině tak, že jej necháme rozbít se o naše čela." Kráčíme hrdě, nikoli však vzpřímeně Záklonodárství krásné a účelné Naše putování je pohřbem i oslavou Viděli jsme konec všeho, jak se řítí noční tmou Železo mezi listy s popelem se snoubí Mocné věže mezi kmeny mlčí temnou ozvěnou Vzdálený ryk tramvají našim duším odhalí Že srdce měst se ukrývají v lesích Šedý smutek, šedý hněv naši moudrost provází Svázáni jsme s výjevy, které okruh připraví Pusté nebe nad hlavou daruje nám déšť a mráz Šedá moudrost skrze nás nová jména dostává Stín protíná další stín, vyhne se nám letní čas Dýcháme hlínu a cítíme tep betonu Náhrobky tuposti nám noční stezku lemují Polní cesty nás drží travnatými dlaněmi Jsme jejich poslední králové
12.
(text: Well) Noční neklid vylákal mne na samotný okraj města Přede mnou ční silueta do oblohy stínokalné Obrys ryze továrenský, zasloužilý komplex budov Zjevu tomu dominuje mocný komín cihlový Už dávno jej strhnout chtěli Lidé, již trhaně kvapí Brání ho však hnízdo čapí Před hlupci a jejich děly V tom se skvěje strojořadí Nastává posvátná chvíle Starý komín vjíždí pod zem Vydává se na cestu Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba šířit špínu Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba zkrášlit obzor Čtyřjediná samota našich okruhů Tajné cesty komínů – vnímáme v půdě za Plzní Pod úrodným blátem polí a stavebních pracoplání Dráhu skrze lůna strání, kanálů a hor si volí Na své cestě odpočinek najde v silném těle dubu Směle ptám se ztichlých lesů: Kolik ve vás komínů? Stovky a tisíce prachmatických chrličů putují pod světem. Z nich každý teď daruje část svých drahocenných cihel pro dobro ultimátního plánu stavebního hněvu: Z vysoké pece v zemském srdci vyrůstá nový starý komín, vede do středu slunce, které již nestačí jen stínit kouřem. Zevnitř je odvěký nepřítel vyplněn hustým kovodýmem Pohasíná, mění se... Se skřípěním vesmír stárne, jiný patron jím teď pluje Jeho záře oživuje dávné stroje šedodárné Ten kosmický difuzor, temná koule ocelová Zrodí se pod jejím svitem nová rasa dělníků Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba šířit špínu Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba zkrášlit obzor Čtyřjediná samota našich okruhů Tajné cesty komínů – vnímáme v půdě za Plzní "Toto je ten pravý řád! Zákony lidské proti němu – jen kudrlinky na chaosu"
13.
(text: Morbivod) Nahoře pod klenbou větví rostoucích A mocně se chvějících na cihlových kmenech Vzduch plný šedi lesa z běžících Soustruhů vychází mezi nářadí a mech Necítím škůdce ani smrt Žije tu brouček, žije tu vrut Prachmatická práce koná se v lese Soustruhy rozseté jsou všude přece Nechápou údajní ochránci přírody Nechápou pranic tento vztah Stará kovovýrobna vtělila se do vody V stromech ráj komínů a přesných vah Ó, jak složité to cíle a cesty tajné Ó, jak city vládnou blahodárné Ó, jak rád tam kroky své vedu Ó, polotovary do lesa nesu "Cestou jsem pohlédl do kanalizační vpustě a spatřil jsem právě projíždějící komín." Dotknout se stroje, s nářadím pochopit život! Jednou jsme na světě a pro prach budeme zpívat! A proto: Soustruh, který ustavičně pracuje v lese Nevyrábí dřevo, jak bys domníval se Zpracovává ocel pro blaho svého kultu Výrobky chrlí bez kompromisu Skrz vinutí motorů proudí míza ze stromů Skrz boty dělníků proudí mnoho potoků Ve sklíčidlech soustruhů úpí víra Ježíšů Lesem vedou koleje, ne však stopy oleje "Láska k průmyslu sahá až do nitra země a jako ono samo je žhavá."
14.
(text: Strastinen) Stejné dny a špína v duši Spojuje nás víc a víc Do míst kam se musí Na špinavé okruhy Dnes povstal den mezi kameny A já vstal do zvuku metalu Protřel oči a začal čekat Na noc která opanuje den Teplárenský okruh začal už se plní podkroví Páni práce ze všech koutů země naší Přichází a již záklonem mi odpoví Trochu ještě pustíme i hudby cizí Ale pak již na Petrohrad jdeme V podchodu u nádraží čtu text Když jezdící schod jeden za druhým mizí Skladba ve skladbě: Prachmatický Imperator Vyprahlé tóny blokují mé myšlenkové procesy Trýzní mě hudba slunečních národů Mám pocit, že mě štípou komáři Marně teď toužím po krutém mrazu Nechci suché pouště ani ostré slunce Nechci ani měsíc, jen šedé mraky Ať prší po ránu do tváří dělníků Ať světla vyhasnou a chlad tupost pohltí Mým snům vládnou černé lesy a šedé řeky Mým snům vládnou černé vlaky a šedé mosty Jsem poutníkem po starých továrnách Zděné monumenty jsou součástí přírody Všudypřítomný Umbrtka Velectěný Imperator Staví se zády ke světlu Však rozhodně ne k přírodě Záklonem svým Pán dokazuje Kolik lednic rozmontoval Tato práce ho naplňuje Aniž by o ní rozhodoval Výtah to je místo smradu Parfémem se zhyzdilo i hovno Už ani lejna nemají vkus Přecházíme most a podél stadionu Jdeme k mocnému soutoku Řev náš co zní jako z ampliónu Hraje cyklistům do kroku Zde je místo vyzvání všech Umbrtkových jmen: (jména) Ten malý kus pole podél hřiště A my víme co říct zcela jistě Jsme totiž na místěkde železný je most Kde blížíme se ke chladícím věžím Skvostné plzeňské teplárny Kde oslovujeme jménem salámy: (salámy) Vzácné okamžiky u věží kde vzduch Vězněn mezi kusy kovu Koleje komíny a kouř do boha A dělník jde nocovat do bagru Tam opodál těž též skáče zajíc Ten první co běžel do boha Kolečkem salámu doprovázen Vlakem , salámem ,zajícem do boha A těšíme se na vlak, který v trní odpočívá Překračujeme koleje, je jich plná noc A vlak co v dáli jede , teskně píseň práce zpívá Strojvůdce má moc A silueta u kolejí pravidelně pravou ruku Na pozdrav vlaku zdvíhá Jako závora když zdraví vlak S takovou chutí, že jsme u Keramontu Na Jateční a Morbivod říká: (citace z okruhu) Kolem pavlačáku zlých lidí Co veselou hudbu v noci pouští Jedlík toť výrobce knedlíků Které pak u koně jíme takjako náš pán Pak vdechujeme ulice, těch vlaků Skrz odstaviště jdem Cítíme přicházet ráno s ve špíně zhebnul den Kruhový objezd ten vždy přejdem středem Tam na rohu pak končí okruh A další den naplní nás zcela všedním jedem
15.
(text: Well) Stalo se to před nedávnem, stane se to zas Ne každý je schopen přijmout plzeňského špínypána Toho dne, kalného rána, jistý hlupák kráčel městem Spatřil Pána Umbrtku, jak vládne prací velikou Kolem skartu šel ten hlupák, tuze zvláštní oklikou Úpana měl kolem krku trnama nahoru Nic ho ale nepíchalo, glazura a dřeň a smích Oblouk duhy na pažích Sportovně byl oblečen "Jářku pane, co to činíš, nemohu to pochopit." "Proč a nač ta divná práce, nemohu to pochopit." Umbrtka odpovídá beze slova Pomalu v plech udeří, potom znova Pomalu přemisťuje staré lednice Pomalu rozebírá, co je složené nejvíce Pomalu přechází odněkud někam nelíně Pomalu pracuje pro špínu ve špíně A když se čas naplňuje, odkládá do bláta kovy Náš Pán Umbrtka pomalu se zakloní Po vnitřních kolejích jede pěšky ke koni Do svíčkové nadrolí si slunce z duše hlupákovy Ten okamžik pozření je i chvílí prozření Hlupák náhle ví, s kým mluvil, nahlédnutí špinavé Mysl tupou mocně rve, prachmatismus triumfuje Pasáže všech šedých písní současně mu hlavou zní Duší kráčí páni práce, v záklonu a vítězní Pod kůži si hlupák rve omotané mastné dráty Chce se vrátit v šedou náruč, procítit tu podstatu Chce stát čelem ke skartu, marně však polyká šrouby Křeč ho ranou snáší k zemi, pravda se sukovou holí Chtěl by být alespoň smutný, ale hloupost mu to nedovolí.
16.
(text: Strastinen) Noc obnažila větrem oblohu Celé zástupy hvězd v moři plují Na duši škraloup z cihel Neoblomný jako větry ze severu když dují Staroba obnažila cihly na rozích domů Popínavé rostliny a ruce vagabundů Zapisují své skutky do kůry stromů Oči v loužích spí, cihly vodu vdechují Nebe v hmotě temné dělníci se srocují Rohy ulic, vchody do masen Vtahují tyto boží pracující Obdarováni chutí jsou, proto každý den tam jdou Ulice jsou tepny práce Proudí skrz ně dělníci Ráno v noci po celý den Musí živit rodiny Koleje jsou tepny trakce Jezdí po nich černé vlaky Bílý strojvůdce je řídí Do boha a zpátky taky Učeň hrdý v dávné době, pod kým denně pracoval Zkušený to prachvedoucí, středojemnou vládl silou Praxi v dílně získáš jen Prací s postarším dělníkem Zaučí tě do tajů díla Za léta poznal již co je síla Denně učně k sobě si bral, aby zkušenost svou jim odkázal Kdy pohnout plechem, jak ukrátit časy a u brusky nepřijít o pěstěné dlouhé vlasy Učni ve skříních mají vylepené tváře hudebníků z metalové scény Obkreslená loga kapel, postačující potravu ducha Když je čas na svačinu, rohlík se salámem učeň pojídá Šunku, gothaj, vysočinu a dívá se na zpěváka z Megadeath S úctou ráno učni jdou inverzí potupenou krajinou Pro krásu práce, práci pro práci "Do továren taženi jsou vlakem, který velice hrdě jede zkrz tunely a mosty, kterých sice už není moc, ale stačí to na dopravu do továren" V melancholidské nádheře Dělníci ráno ve vlacích dospávají A jako v prachmatické opeře Osivo pro práci zakládají Jejich mysl upřena je vírou Do výhní pecí a koutů kolem Strhujíci scenérie voní sírou Nikdo v nich se však neopíjí bohem Z každé kapky potu poctivce Tvoří se prachové mokřady Soužití lidí a strojů Nutí mě psát pro ně balady Z každé slzy, kapky krve Kterou dělník porodí Z vlhka, vajec v betonu Líhly se průmyslové závody Od pradávna věřím v soukolí Pomalé řezavé bezbožné práce Vím, že to nemůže pochopit okolí Proč s tou chátrou čas ztrácet "Spadly moře černých dešťů Pro mě a přírodu Ne pro tu svoloč kolem Přináším spásu národu Návod jak projít hnojem"
17.

credits

released May 6, 2002

license

all rights reserved

tags

about

Umbrtka Plzen, Czech Republic

Loud and inept noises since 2000.

contact / help

Contact Umbrtka

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Umbrtka, you may also like: