Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more.
1. |
Kovostrojní symfonie
07:06
|
|||
(text: Morbivod)
Kráčím po ulicích Plzně, kráčím po Zvradlanech
Prší mi špinavé bahno na kabát, železné dunění tu zní jak ve snech
Výtok šedé směsi praská
V pecích vysokých kov
Soustruh výkon podává
Klikovou hřídel tvoř
Hrbaté dláždění vládne chodníkům,
Popelářní siluety se městem potácí
Odpadní materiál svážen je na skládky,
Kde se dodržují technologické procesy
Zuřivě ptám se kontejnerů
Zda Umbrtka je nablízku
Hřmotem plech mi odpovídá
Jdi, jdi k Petrohradu
Městem kráčí legie průmyslových pohanů
Zašpiněná zákoutí praví slova standardní
Městem kráčí páni práce v prachmatickém záklonu
Betonové monumenty hodnoty jsou základní
Procházím hrubou ulicí a spatřuji chlápka od dvojky
Následuji popelářský vůz a zdravím chlápka od popelnic
Na každém rohu snad desítky jsou dělníků
Došel jsem na Petrohrad, vidím Pána Umbrtku
Umbrtka se nesklání před bohem
Umbrtka se zaklání při chůzi
Jeho práce je mířená do boha
Přestože ruce stále má v kapsách
Betonové pražce
Ocelové mosty
Šedá slova práce
Znějící za vraty
Kovobuchot strojů
Bohazmarné hymny
Pramen v síle hromů
Zakloněné stíny
Nádraží žije prací za noci
Hřmot lokomotiv, skřípot vagónů
Hlášení pracovní i veřejná
Sestavy výhybek a odjezdy vlaků
Věčně prší špinavý závoj vod a Umbrtka vkládá ruce do lednic
"Ve svém ryzím záklonu vždy choď", pravím já, však on nevyřkl nic
Kovostrojní symfonie hraje pod Plzní, Škodovy závody prací ji hostí
Stotunová monstra z kovu pod bucharem zní, staré výrobní haly celé město rozduní
Pramen šedé hudby vytryskl
Olej proudí korytem
Oceloplechové skříně hoří
Dělníci se chrání sklem
Ze všech chrámů práce težké vozy vyjíždějí, tyto tanky však nejedou do války
Jedou na velká staveniště, pro Pána zbudovat šedé pomníky
Slávu nehynoucí Pánu práce, ať záklání se s ním tisíce dělníků
Prachmatická nastala revoluce, hlavní brána otevřena do Škodových závodů
Mraky šedé mlhy z komínů
Obrazy chmurné na obloze
Slunce správně zašpiňují
A atmosféru dokreslují
|
||||
2. |
Důlní prachmatická vozba
03:54
|
|||
(text: Morbivod)
Poodhalím v ranním chladu svoje břímě
Prvním vlakem se vydávám na cestu
Zavítám do kraje prachmatického souznění
Kde povrchové doly jsou dílem přírody
Leč rozporně zní tato slova
Je to jeden z ideálů chápání světa
Fascinován těžebním průmyslem
Vstupuji do kolejiště v dolu
Černé mraky chrlí vodní závoj
Na tolik kamenů a v podzemní sloj
Těžní stroje září v dáli kraje
Třesky slyším i přes šum deště
Dole v centrální oblasti dolu
Tvoří se jezero špinavé vody
Prachmatická atmosféra
Cítit je v každém koutě
Putuji níž a níž do hlubin
Až tam, kde mají horníci ubytovnu
Chci poznat jejich těžkou práci
Kladiva i důlní železnici
Jsou tu praví páni dělníci
Úžasná jsou jejich díla
Velkorypadla spolu s vlaky
Kromě těžby též jedou do boha
Přátelští lidé zde pracují
Pohostili mne chlebem se salámem
Uvařili mi horký černý čaj
Vysvětlili všechny organizační záležitosti
Půjčil jsem si oděv, boty a nářadí
Účastním se pracovního procesu
Naplněn bezbožným hloubením
Cítím prachmatickou sílu
Uříznutá kolejnice budiž hřebem do Krista, který nedostatečně jel vlakem sám do sebe nikoliv bokem, ale především jím vůbec nejel,
neboť v té době do něj ještě vlaky nejezdili jako dnes jezdí a nepomyslel, že touha prachmatiků do něj samotného posílat vlaky plné uhlí tažené lokomotivou typu "Sergej" bude tak obrovská, že vskutku pojede do boha předem, zadem i bokem!
|
||||
3. |
Neopravitelní lidé
02:43
|
|||
(text: Well)
Nemravná lůza bez pracovní morálky
Pokradmu se množí, snad se chystá do války
Nikoli ve špíně, krvi a starém listí
V prosluněné konstrukci se rodí zcela čistí
Jejich oči tupě září, mlhu tříští neony
Neopravitelní lidé opustili náruč tmy
Ať špína jak betonová opona
Padne na neopravitelné
Kosti a prázdné hlavy praskají
Umbrtka je totiž slovo stelné
Ať špína jak betonová opona
Pokryje dosavadní děje
Kdo její hrany přibrousí
K pochvale a povýšení spěje
A pak směle nastupují šedé vozy s radlicí
Projíždějí Petrohradem, Umbrtkovou ulicí
Hrnou maso, kluzké kusy rozdrcených tupých těl
Které k sobě neváže ani spárovací tmel
Navěky pak vládne umbrtkovský kolorit
Zvuk perkusních bucharů nenaruší noční klid
|
||||
4. |
Laminátka
03:21
|
|||
(text: Karl)
Poctivá ocel z let šedesátých
Valí se po českých tratích
Vrcholy hlučné krásy
Laminátky – uhlovlaků spásy
Černá perla drah – Laminátka
Chlouba elektrické trakce
Plastu dosti, oceli více
Střídavým proudem do boha
Laská koleje stále a znova
Černá perla drah – Laminátka
Vzrušující fantazie snové
Tvary lokomotivy staronové
Naplňuje zcela naše srdce
Laminátky tažná elegance
Černá perla drah – Laminátka
Navždy potáhne vnitřní vlaky
Dopředu a z boha taky
Sílu železa a elektřiny
Uctívám bez pocitu viny
|
||||
5. |
Poslední zvonění
04:35
|
|||
(text: Strastinen)
Je téměř konec boje, co smetl z povrchu čistotu
Umbrtka řídil všechny stroje, to aby vyznavač měl jistotu,
že srovnáno se zemí je to,
co nemělo být nikdy postaveno.
A krásné scenérie zmaru
Předaly život budoucímu jaru
Buldozery nastolily v Plzni klid
Takový, ve kterém s úctou náš pan Umbrtka bude žít
Tramvaje, ve kterých pojedeme, náš pan Umbrtka povede
na řetězech městem přes koleje
Na bitevní pláni louže odráží věčně šedé mraky
A již poslední mrtvý protivník hanebně sklopil zraky
Umbrtka je povznesen do výšin
V jeho městě opět vládne stín
Prochází se po bitevním poli
Špína zde sehrála výslednou roli
Hroudy hlíny pod nohama
Když tu slyší zvonění a tuší
Že musí rozbít ten poslední telefon
Symbol prázdných duší
Cítím ducha vody v mraku
Cítím ducha hlíny v strachu
Cítím ducha špíny v prachu
Cítím ducha masa v krvi
Cítím ducha síly v zemi
|
||||
6. |
Prostoupen lešením
03:28
|
|||
(text: Strastinen)
Odebírám se ku spánku
A už klesají víčka schředlá
Otevírá se širý duchovní svět
Svým chmurným šatem odívá mě
Jak mech provlhlá prkna
Umbrtka káže co se sluší
Ve snech ve špíně vymáchaných
Obývám leckteré přídomky
Čtvrtí posvěcených a nacházím
Kus hlíny vystužený lešením
V pravdě téměř lejno páně
Mohutnost jeho ducha docením
Kráčím podél cihel v betonu
Stejný ve snu i na živo to chci
Avšak to lešení po probuzení
Prostupuje nečekaně skutečnost
Svým chmurným šatem odívá mě
Ve snu to byl duch, na živo puch
...marně a neustále se balamutí tím že si
pouští televizi, kdyby raději trochu
pustili ze svého vývodu bokem, náš pán
by měl víc omáčky na hovězím u koně
|
||||
7. |
Ideální dělník
04:16
|
|||
(text: Karl)
Slita je z ušlechtilých kovů
Myšlenka pracovního ideálu
Na vrata paláců pracovních bohů
Prošpiněné fantasie kanou
Vítr ve tváři, dehet v mysli
Prach v očích pálí a déšť chladí
Ve vysokých pecích přetavené smysly
Vnitřní stav ducha, industriální vnoření
Pohled na okolí plní mne však nepůvabným chmurem
Zraky mne bolí z fluorescentních lidí
Lidstvo prostoupeno sterilitou a přesto morem
Zhoubný temperament a pastelová všehochuť
Dělník dnes prázdný, o jiných bolí slova
Trendy a ideály padají v tropický septik
Vniveč jde lidský potenciál stále a znova
Společnost bez vnitřní kolejí, mravní skáza
Palčivá nutnost přetavit všechny mysli
Společnost čistě pracovní, vytěsněn chaos
Od práce rázně utnout ekonomické nesmysly
Práce pro práci - estetika - naplnění duše
Každý jedinec přešťastným článkem mašinerie
Hluk, mokro a zima svědčí tomu nejlépe
To vše jest náplní Umbtkovy ideologie
Principy tuze pevné - železné,...ba ocelové
Ideální dělník – Jedinou povolenou entitou
Ideální dělník – Obklopen prací a špínou
Ideální dělník – Tvář s nánosem prachu
Ideální dělník – V oceli žije beze strachu
Ideální dělník...
Staré stavby rostou, nové se boří
Nový světový řád vehementně se tvoří
Špinavá okna a otlučené rohy
Povznesená mysl a zablácené nohy
Dlažba se vlní ve špinavých ulicích
Budoucnoust spočívá v ideálních dělnících
Ocelárny, strojírny, zbrojovky, cihelny,
teplárny, doly, koksárny, elektrárny,
válcovny za tepla i za studena
Ideální dělník – Nezhasitelným živlem
Ideální dělník – Pokryje zem industriálem
Hřmící buchary, ječící motory, skřípající soustruhy,
řvoucí turbiny, syčící pece a hlavně všude koleje
|
||||
8. |
Stavba mostu
05:48
|
|||
(text: Morbivod)
Těžká stavební technika postupuje městem
Ty monstrózní stroje jedou ráno za deštěm
Přiváží beton a panely na místo díla
Dělníci přijíždí vlakem a těší se do práce
Dnes je velký den prachmatismu
Konečně práce stala se náplní ducha
Začíná stavba nového mostu přes řeku
Oslavme zručnost našich pracovníků
Rozbouřené jsou vody špinavé řeky
Déšť burácí svou píseň ranním chladem
Jeden vůz za druhým přiváží pracanty
Další stroje vozí stavební materiál
Mokré ulice utápí smetí ve stokách
Tváře dělníků jsou smáčené špínou
Přesto jsou nadšeni do stavby díla
Zakrátko již jeřáb zahájí provoz
Neustále přijíždí další mohutné stroje
Staveniště je prostoupeno duchem práce
Bagry hloubí jámy pro mostní pilíře
Dělníci montují lešení ze všech sil
Zanedlouho jsou vidět nezměrné pokroky
Ředitel stavby chválí své zaměstnance
Že dobře hospodaří s materiálem a s časem
Rozumí si spolu a to je základ úspěchu
Každý všední den - prachmatická práce
Každý všední den - souhra mezi dělníky
Každý všední den - nezkažená mysl
Každý všední den - vždy o krok blíže cíli
Most bude skvostně ladit s krajinou
Výborný je i sám architekt celé stavby
Umělecké dílo, prachmatický sen
Betonový monument, součást přírody
Město se jím bude pyšnit
Neuvěřitelně působí pohled na práci
Co dokáží stroje a poctivé ruce
Úctu zaslouží ti, co nemají je za zády
Každý všední den – prachmatická práce
Každý všední den – souhra mezi dělníky
Každý všední den – nezkažená mysl
Každý všední den – vždy o krok blíže cíli
Po měsíci most už stojí v plné kráse
Dělníci jeli na stodeset procent
Stále prší, řeka bouří špinavou vodu
Oči jsou kalné po ránu, však hřeje pocit z díla
|
||||
9. |
Prapodivná čtvrť
01:42
|
|||
(text: Strastinen)
Moje kolo se třepe
Na kamínkové drti
Všude kolem jsou rodinné domky
Ale každý jiný
A co lidé uvnitř?
Pořád se zde staví
Hlavně směrem k řece
Stroje fungují a lampy svítí
Ale dělníci se chopili pití
Míchačka zřejmě drtí kamínky
Z cesty po které jsem jel
A třepal jsem se, strachy?
U jednoho domu obdivuji život
Kočičky v průmyslu si hrají
Do odpadní roury ruce strkají
Vyndavají a olizují
|
||||
10. |
Nový purpurový den
04:06
|
|||
(text: Strastinen)
Probouzím se do země zhoršené
Na polštáři louže slin
Slzy co za den proleji
Než na večer padne chladný stín
Vnitroblok tone v temnotě
Vše kolem zalévá svit
Stromy jak z gumy kožené
O dešti mohou jen snít
Zas vidím mizet domy staré
Iluze o starobě padají
Hlína odchází ze země pryč
Její stíny se střádají
Spadlo na mě mé vlastní podezření
Že to co je pryč bylo snění
Mé lože plné růžových květů
Vstříc spánku
Dát sbohem špatnému světu
Vždy když končil den
Planoucím purpurovým kruhem
Byl jsem obklopen
A krutá noc a hvězdy její
Bodají do klidu mé duše
Jak zlaté trny
|
||||
11. |
O šedé moudrosti
03:44
|
|||
(text: Well)
"Procházíme mlhou jedině tak, že ji necháme projít námi, a slunečním oparem jedině tak, že jej necháme rozbít se o naše čela."
Kráčíme hrdě, nikoli však vzpřímeně
Záklonodárství krásné a účelné
Naše putování je pohřbem i oslavou
Viděli jsme konec všeho, jak se řítí noční tmou
Železo mezi listy s popelem se snoubí
Mocné věže mezi kmeny mlčí temnou ozvěnou
Vzdálený ryk tramvají našim duším odhalí
Že srdce měst se ukrývají v lesích
Šedý smutek, šedý hněv naši moudrost provází
Svázáni jsme s výjevy, které okruh připraví
Pusté nebe nad hlavou daruje nám déšť a mráz
Šedá moudrost skrze nás nová jména dostává
Stín protíná další stín, vyhne se nám letní čas
Dýcháme hlínu a cítíme tep betonu
Náhrobky tuposti nám noční stezku lemují
Polní cesty nás drží travnatými dlaněmi
Jsme jejich poslední králové
|
||||
12. |
Tajné cesty komínů
05:41
|
|||
(text: Well)
Noční neklid vylákal mne na samotný okraj města
Přede mnou ční silueta do oblohy stínokalné
Obrys ryze továrenský, zasloužilý komplex budov
Zjevu tomu dominuje mocný komín cihlový
Už dávno jej strhnout chtěli
Lidé, již trhaně kvapí
Brání ho však hnízdo čapí
Před hlupci a jejich děly
V tom se skvěje strojořadí
Nastává posvátná chvíle
Starý komín vjíždí pod zem
Vydává se na cestu
Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba šířit špínu
Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba zkrášlit obzor
Čtyřjediná samota našich okruhů
Tajné cesty komínů – vnímáme v půdě za Plzní
Pod úrodným blátem polí a stavebních pracoplání
Dráhu skrze lůna strání, kanálů a hor si volí
Na své cestě odpočinek najde v silném těle dubu
Směle ptám se ztichlých lesů: Kolik ve vás komínů?
Stovky a tisíce prachmatických chrličů putují pod světem.
Z nich každý teď daruje část svých drahocenných cihel
pro dobro ultimátního plánu stavebního hněvu:
Z vysoké pece v zemském srdci vyrůstá nový starý komín,
vede do středu slunce, které již nestačí jen stínit kouřem.
Zevnitř je odvěký nepřítel vyplněn hustým kovodýmem
Pohasíná, mění se...
Se skřípěním vesmír stárne, jiný patron jím teď pluje
Jeho záře oživuje dávné stroje šedodárné
Ten kosmický difuzor, temná koule ocelová
Zrodí se pod jejím svitem nová rasa dělníků
Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba šířit špínu
Tajné cesty komínů – tam, kde je třeba zkrášlit obzor
Čtyřjediná samota našich okruhů
Tajné cesty komínů – vnímáme v půdě za Plzní
"Toto je ten pravý řád!
Zákony lidské proti němu – jen kudrlinky na chaosu"
|
||||
13. |
Lesní kovovýroba
03:14
|
|||
(text: Morbivod)
Nahoře pod klenbou větví rostoucích
A mocně se chvějících na cihlových kmenech
Vzduch plný šedi lesa z běžících
Soustruhů vychází mezi nářadí a mech
Necítím škůdce ani smrt
Žije tu brouček, žije tu vrut
Prachmatická práce koná se v lese
Soustruhy rozseté jsou všude přece
Nechápou údajní ochránci přírody
Nechápou pranic tento vztah
Stará kovovýrobna vtělila se do vody
V stromech ráj komínů a přesných vah
Ó, jak složité to cíle a cesty tajné
Ó, jak city vládnou blahodárné
Ó, jak rád tam kroky své vedu
Ó, polotovary do lesa nesu
"Cestou jsem pohlédl do kanalizační vpustě
a spatřil jsem právě projíždějící komín."
Dotknout se stroje, s nářadím pochopit život!
Jednou jsme na světě a pro prach budeme zpívat!
A proto:
Soustruh, který ustavičně pracuje v lese
Nevyrábí dřevo, jak bys domníval se
Zpracovává ocel pro blaho svého kultu
Výrobky chrlí bez kompromisu
Skrz vinutí motorů proudí míza ze stromů
Skrz boty dělníků proudí mnoho potoků
Ve sklíčidlech soustruhů úpí víra Ježíšů
Lesem vedou koleje, ne však stopy oleje
"Láska k průmyslu sahá až do nitra země a jako ono samo je žhavá."
|
||||
14. |
Teplárenský okruh
08:59
|
|||
(text: Strastinen)
Stejné dny a špína v duši
Spojuje nás víc a víc
Do míst kam se musí
Na špinavé okruhy
Dnes povstal den mezi kameny
A já vstal do zvuku metalu
Protřel oči a začal čekat
Na noc která opanuje den
Teplárenský okruh začal už se plní podkroví
Páni práce ze všech koutů země naší
Přichází a již záklonem mi odpoví
Trochu ještě pustíme i hudby cizí
Ale pak již na Petrohrad jdeme
V podchodu u nádraží čtu text
Když jezdící schod jeden za druhým mizí
Skladba ve skladbě: Prachmatický Imperator
Vyprahlé tóny blokují mé myšlenkové procesy
Trýzní mě hudba slunečních národů
Mám pocit, že mě štípou komáři
Marně teď toužím po krutém mrazu
Nechci suché pouště ani ostré slunce
Nechci ani měsíc, jen šedé mraky
Ať prší po ránu do tváří dělníků
Ať světla vyhasnou a chlad tupost pohltí
Mým snům vládnou černé lesy a šedé řeky
Mým snům vládnou černé vlaky a šedé mosty
Jsem poutníkem po starých továrnách
Zděné monumenty jsou součástí přírody
Všudypřítomný Umbrtka
Velectěný Imperator
Staví se zády ke světlu
Však rozhodně ne k přírodě
Záklonem svým Pán dokazuje
Kolik lednic rozmontoval
Tato práce ho naplňuje
Aniž by o ní rozhodoval
Výtah to je místo smradu
Parfémem se zhyzdilo i hovno
Už ani lejna nemají vkus
Přecházíme most a podél stadionu
Jdeme k mocnému soutoku
Řev náš co zní jako z ampliónu
Hraje cyklistům do kroku
Zde je místo vyzvání všech Umbrtkových jmen:
(jména)
Ten malý kus pole podél hřiště
A my víme co říct zcela jistě
Jsme totiž na místěkde železný je most
Kde blížíme se ke chladícím věžím
Skvostné plzeňské teplárny
Kde oslovujeme jménem salámy:
(salámy)
Vzácné okamžiky u věží kde vzduch
Vězněn mezi kusy kovu
Koleje komíny a kouř do boha
A dělník jde nocovat do bagru
Tam opodál těž též skáče zajíc
Ten první co běžel do boha
Kolečkem salámu doprovázen
Vlakem , salámem ,zajícem do boha
A těšíme se na vlak, který v trní odpočívá
Překračujeme koleje, je jich plná noc
A vlak co v dáli jede , teskně píseň práce zpívá
Strojvůdce má moc
A silueta u kolejí pravidelně pravou ruku
Na pozdrav vlaku zdvíhá
Jako závora když zdraví vlak
S takovou chutí, že jsme u Keramontu
Na Jateční a Morbivod říká:
(citace z okruhu)
Kolem pavlačáku zlých lidí
Co veselou hudbu v noci pouští
Jedlík toť výrobce knedlíků
Které pak u koně jíme takjako náš pán
Pak vdechujeme ulice, těch vlaků
Skrz odstaviště jdem
Cítíme přicházet ráno s ve špíně zhebnul den
Kruhový objezd ten vždy přejdem středem
Tam na rohu pak končí okruh
A další den naplní nás zcela všedním jedem
|
||||
15. |
Umbrtka a hlupák
03:48
|
|||
(text: Well)
Stalo se to před nedávnem, stane se to zas
Ne každý je schopen přijmout plzeňského špínypána
Toho dne, kalného rána, jistý hlupák kráčel městem
Spatřil Pána Umbrtku, jak vládne prací velikou
Kolem skartu šel ten hlupák, tuze zvláštní oklikou
Úpana měl kolem krku trnama nahoru
Nic ho ale nepíchalo, glazura a dřeň a smích
Oblouk duhy na pažích
Sportovně byl oblečen
"Jářku pane, co to činíš, nemohu to pochopit."
"Proč a nač ta divná práce, nemohu to pochopit."
Umbrtka odpovídá beze slova
Pomalu v plech udeří, potom znova
Pomalu přemisťuje staré lednice
Pomalu rozebírá, co je složené nejvíce
Pomalu přechází odněkud někam nelíně
Pomalu pracuje pro špínu ve špíně
A když se čas naplňuje, odkládá do bláta kovy
Náš Pán Umbrtka pomalu se zakloní
Po vnitřních kolejích jede pěšky ke koni
Do svíčkové nadrolí si slunce z duše hlupákovy
Ten okamžik pozření je i chvílí prozření
Hlupák náhle ví, s kým mluvil, nahlédnutí špinavé
Mysl tupou mocně rve, prachmatismus triumfuje
Pasáže všech šedých písní současně mu hlavou zní
Duší kráčí páni práce, v záklonu a vítězní
Pod kůži si hlupák rve omotané mastné dráty
Chce se vrátit v šedou náruč, procítit tu podstatu
Chce stát čelem ke skartu, marně však polyká šrouby
Křeč ho ranou snáší k zemi, pravda se sukovou holí
Chtěl by být alespoň smutný, ale hloupost mu to nedovolí.
|
||||
16. |
Práce rodí hrdiny
05:50
|
|||
(text: Strastinen)
Noc obnažila větrem oblohu
Celé zástupy hvězd v moři plují
Na duši škraloup z cihel
Neoblomný jako větry ze severu když dují
Staroba obnažila cihly na rozích domů
Popínavé rostliny a ruce vagabundů
Zapisují své skutky do kůry stromů
Oči v loužích spí, cihly vodu vdechují
Nebe v hmotě temné dělníci se srocují
Rohy ulic, vchody do masen
Vtahují tyto boží pracující
Obdarováni chutí jsou, proto každý den tam jdou
Ulice jsou tepny práce
Proudí skrz ně dělníci
Ráno v noci po celý den
Musí živit rodiny
Koleje jsou tepny trakce
Jezdí po nich černé vlaky
Bílý strojvůdce je řídí
Do boha a zpátky taky
Učeň hrdý v dávné době, pod kým denně pracoval
Zkušený to prachvedoucí, středojemnou vládl silou
Praxi v dílně získáš jen
Prací s postarším dělníkem
Zaučí tě do tajů díla
Za léta poznal již co je síla
Denně učně k sobě si bral, aby zkušenost svou jim odkázal
Kdy pohnout plechem, jak ukrátit časy a u brusky nepřijít o pěstěné dlouhé vlasy
Učni ve skříních mají vylepené tváře hudebníků z metalové scény
Obkreslená loga kapel, postačující potravu ducha
Když je čas na svačinu, rohlík se salámem učeň pojídá
Šunku, gothaj, vysočinu a dívá se na zpěváka z Megadeath
S úctou ráno učni jdou inverzí potupenou krajinou
Pro krásu práce, práci pro práci
"Do továren taženi jsou vlakem,
který velice hrdě jede zkrz tunely a mosty,
kterých sice už není moc,
ale stačí to na dopravu do továren"
V melancholidské nádheře
Dělníci ráno ve vlacích dospávají
A jako v prachmatické opeře
Osivo pro práci zakládají
Jejich mysl upřena je vírou
Do výhní pecí a koutů kolem
Strhujíci scenérie voní sírou
Nikdo v nich se však neopíjí bohem
Z každé kapky potu poctivce
Tvoří se prachové mokřady
Soužití lidí a strojů
Nutí mě psát pro ně balady
Z každé slzy, kapky krve
Kterou dělník porodí
Z vlhka, vajec v betonu
Líhly se průmyslové závody
Od pradávna věřím v soukolí
Pomalé řezavé bezbožné práce
Vím, že to nemůže pochopit okolí
Proč s tou chátrou čas ztrácet
"Spadly moře černých dešťů
Pro mě a přírodu
Ne pro tu svoloč kolem
Přináším spásu národu
Návod jak projít hnojem"
|
||||
17. |
Opětovné uvědomění
05:09
|
Streaming and Download help
If you like Umbrtka, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp