Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more.
1. |
Loupení
05:50
|
|||
|
(text: Jiří Kudrna)
Divné zvuky ze Skartu Petrohradem duní
Lidi z oken koukají, nebo jenom čumí
Divné zvuky ze Skartu Umbrtku ze spánku budí
Rychle kalhoty navléká a boty studí
Divné zvuky ze Skartu Umbrtku na Petrohrad lákají
Blíží se tam potají, ruce jeho sudlici svírají
Divné zvuky ze Skartu o vykrádání svědčí
Umbrtka šikuje armádu, pro lupiče chystá estrádu
Ve Skartu je náhle ticho, jen auto odjíždí
Umbrtka nastavuje ucho, cestu mu překříží
Zlodějíček prchá
Nic mu to platné není
Umbrtkovo armáda
Chystá odchycení
Co ty lumpe v mém Skartu
Uzmout jsi chtěl
Hlídám celý Petrohrad
To jsi nevěděl?
Moje hlídky všude jsou
A na tebe vyzrajou
Oklamat je nemůžeš
Za to budeš hotový
Holário dáme ti, první v tomto století
Pak už kradnout nebudeš, prdel se ti rozletí
Co si s toho vzíti mám, jaké poučení?
Kradnouti se nemá Umbrtkovi, jasné znamení
Armáda holaristů udělá pořádek
A já přidávám poslední řádek
|
||||
2. |
Jaderný houbař
03:52
|
|||
|
(text: Tomáš Kofroň)
Den se schoulil pod peřiny tmy
Ivo však nemůže spát
Jak jen se neztratit na poli vědy
Přemýšlí, kde by se prosadil, a hlavně posadil
Na tomto postu jaderné fyziky
Dávno již je královnou Dana Drábová
Umbrtkův obdiv ona zajisté má
Nic není nemožné, když dobře posnídá
Rohlíky na stole u talíře s krmí
Smaženice podivná pod nos mu voní
„Co je to za houby?“ Ptá se sám Ivo
Toť jaderné hřiby a k tomu pivo
Chuť je to náramná a Ivo má jasno
Který vědní obor pro něj je pravý
Jaderná fyzika toť jeho volba
Slávy již dočkat se zajisté nemůže
Umbrtka — jaderný fyzik
Umbrtka — glavnyj to Bog
Umbrtka — hradem bude Temelín
Umbrtka — houbař jaderný
Ovládneme oblohu a přírodní síly
Zaženeme do rohu nepřátele víry
Nestrpíme žádné odmlouvání
Až spustíme provoz nukleárního namlouvání
Popelář i fyzik chodí rád houbařit
Co ale nasbírá, musí i navařit
Každý v košíku třímá své skvosty
Co ulovil v lese, nese přes mosty
Karl nese bedly — ty smažit se dají
Well nese kozáky — ty i tančit znají
Morbivod s poddubáky už tančí v kuchyni
Strastinen s klouzkama zavřel se ve skříni
Umbrtka nese však své jaderné hřiby
S nimiž rozpoutá reakce nukleární síly
Umbrtka — jaderný fyzik
Umbrtká — glavnyj to Bog
Umbrtka — hradem bude Temelín
Umbrtka — houbař jaderný
|
||||
3. |
Zas Umbrtky tma
04:25
|
|||
|
(text: Jiří Kudrna)
Tma se blíží, nebe kaboní
I náš Umbrtka musí ke Koni
Jsou tři hodiny, brzy zavírají
Umbrtkovi ale vždy najíst dají
Zas Umbrtky tma
Nějak se nám šeří, dělník se kaboní
Zas Umbrtky tma
Někdo jde pěšky, někdo na koni
Ponuře Umbrtka do talíře hledí
Vidle již zanořil a pusu jídlem naplnil
Náhle se dveře otvírají
Osmahlého sportovce mezi sebou mají
Zas Umbrtky tma
Nějak se nám šeří, dělník se kaboní
Zas Umbrtky tma
Někdo jde pěšky, někdo na koni
|
||||
4. |
Umbrtkova drezína
04:24
|
|||
|
(text: Tomáš Kofroň)
Nezná závor, nezná zádrhelů
Vše přejede s hravostí
Práce nečeká, musí se zdolat
Za cílem jasným uhání železná kola
Pumpujíce pod tlakem
Soukolí se roztáčí
Srdce jeho ocelové
Veselostí roztančí
Do Prahy či Děčína
Vpřed Umbrtkova drezína
Letí jeho boží stroj
Rychlý jako včelí roj
Nedbá horka, nedbá zimy
Umbrtka velitel špíny
Jeho vůz toť skvost techniky
Netřeba se bát paniky
Námraza, sníh, slunce a pot, co kůže plaví
Nenahlodá nic Pánovo zdraví
V záklonu řítí se kolejnicí svou
Že slaví úspěch, není náhodou
V cíli snadno, rychle, hned
A již může zase dřímat
Práci zdolal, nerušte ho
On zná jak ocelovou oprať vozu
V rukou božích opět třímat
Do Prahy či Děčína
Vpřed Umbrtkova drezína
Letí jeho boží stroj
Rychlý jako včelí roj
|
||||
5. |
Nabídka
04:37
|
|||
|
(text: Well, inspirováno Storm Type Foundry)
Aaahoj Academica Aichel Alcoholica
Aaahoj Academica Amor Andulka
Antique Bahnhof Hercules
Cobra Biblon Juvenis
Comenia Text Farao
Plagwitz Teuton Libcziowes
DynaGrotesk Genre Clichee
Preissig Regent Regula
Rondka Walbaum Patzcuaro:
Tenebra Solpera
Tenebra Solpera
Kompressor Etelka!
Negro Hexenrunen Pentagramme
Mediaeval Normalstock
Negro Hexenrunen Pentagramme
Vida Tyfa Ozdoby
John Sans Compur Baskerville
Excelsor Script Areplos
Jannon Tusar Sebastian:
Pentagraf Stencilul
Pentagraf Stencilul
Kompressor Etelka!
Modell Monarchia Mramor
Lexon Gothic Zeppelin
Ideal Gothic Politic
Splendid Lido Ohrada
Serapion Staromat Traktoretka Technomat
Serapion Staromat Traktoretka Technomat
Pivo
|
||||
6. |
Mototaur
04:03
|
|||
|
(text: Jiří Kolář)
Odmalička nosil v malíčku značky
čísla strojů celé čtvrti
poznával je podle chodu
historie závodů choval v duši
jako lásku nebo smrt
Plakal že musil na sedlařinu
ale nezlomná matka nepovolila:
"Chceš někoho doživotně zmrzačit,
sám odejít s hlavou zvlášť?"
slýchával k snídani obědu večeři
až hřebíky v ústech přestaly bodat
kůže zpřívětila tráva zachutnala
Po vojně vytáhl matku
znovu na terén tajnou
vkladní knížkou – neslevila slovo:
"Vyber, buď motorku, nebo mámu,
zatlouct skobu s provazem dokážu!"
Pak spadla z nebe válka
Peníze zhltla mouka mýdlo
pár košil nový gauč
Jen prospekty výstřižky příručky rostly
sladký ideál dvouválce speciál
učinil z morku olej z krve benzin
z kostí trubky z pleti smalt
z rukou řídítka z nohou gumy
z prsou nádrž z vnitřností kardan písty
z vlasů dráty z očí reflektory
z hrdla klakson z úst karburátor
z mozku mraveniště Velké ploché
z nervů asfaltky celého světa
– Mluvil k nám, k stovce neopatrných pěších,
jménem Autoklubu. Našel mne
z pódia... "Mámu zabili! Nevíš?
V Květnu! Pomáhala barikádníkům.
Jediná rána, která tam padla."
|
||||
7. |
Staří dělníci
05:01
|
|||
|
(text: Stanislav Kostka Neumann)
dni našeho života dni všední a všecky svátky
takové naděje taková temnota
ten pohled do vroucí dálky
dni našeho života po celé zeměkouli
staří dělníci stromy vykotlané
kariatidy sešlé klubka únavy
staří dělníci kořist opuštěná
dárci zapomenutí věřitelé marní
ti staří dělníci a jejich ruce
především ruce a jejich nohy
a jejich bedra a jejich oči
a jejich tváře
dojemná krása starých dělníků
staří dělníci ruce na klíně ruce na dýmce
na zlatém slunci se hřející
ruce se chvějící lehýnce
ruce starých dělníků větve usýchající
kladiva rozbitá vesla puklá
ruce starých dělníků štandarty zvětralé
talíře mozolů fijaly ústraní
ruce starých dělníků chodily by ještě pro munici
ty ruce starých dělníků puškami vonějící
staří dělníci nemají stání
ani nohy jim nemohou zapomenouti
z práce do práce z práce do práce
chodily bez ustání
nohy jež teď se div nezhroutí
nohy starých dělníků
v kolenou nalomené
městkami tatované
nohy starých dělníků
pilíře včerejška
stoupy opotřebované
rahna zbavená plachet
nohy starých dělníků
taktovky rozloučení
stvoly před kosou
průvodkyně do země
nohy starých dělníků
marnotratnice vykořistěné
poutnice oloupené
poslice nevděku
nohy starých dělníků
které stávaly před četníky
šiky s dlažby a silnice
pod nimiž duněla země
nohy starých dělníků
tváře starých dělníků
stránky strašné kroniky
prázdné nory kleteb
dokumenty jha
staří dělníci odcházejí
druh za druhem
staří dělníci přicházejí
kamarád s kamarády
ti staří dělníci okrašlují
dni našeho života
dřina je strašlivá
bolest je těžká
smrt není
dni našeho života
dni nesené dělníky
k vykoupení
|
||||
8. |
Životní příběh
03:48
|
|||
|
(text: Tennessee Williams, přeložil Stanislav Mareš)
Poté, co jste šli spolu prvně do postele
Bez výhody či nevýhody jakékoli dřívější známosti
Velice často ti druhá strana řekne
Pověz mi o sobě, chci o tobě vědět všechno
Jakou máš minulost? A ty si pomyslíš, že možná opravdu, upřímně
Chtějí znát tvůj životní příběh, a tak si zapálíš
Cigaretu a začneš vyprávět jim, těm vám dvěma
Co spolu ležíte v úplně uvolněné poloze
Jako pár hadrových panen, jež omrzelé dítě hodilo na postel
Vyprávíš jim svůj příběh, nebo aspoň tolik ze svého příběhu
Kolik čas a vhodný stupeň slušnosti dovolí, a oni říkají
Ó, ó, ó, ó, ó
Pokaždé o maličko slaběji, až Ó
Je pouhý slyšitelný vzdech, a potom ovšem
Dojde k jistému přerušení. Pomalu přijde hotelový sluha
S boulí v níž roztávají ledové krychličky a nebo jeden z vás vstane, jde se vymočit
A s mírným údivem na sebe zírá v koupelnovém zrcadle
A pak první věc, kterou zjistíš, dříve nežs měl kdy
Navázat tam, kdes přestal ve svém báječném příběhu
Oni ti začnou vyprávět svůj životní příběh, přesně tak, jak celou tu dobu plánovali
A ty pak říkáš Ó, ó, ó, ó, ó
Pokaždé o maličko slaběji, až samohláska nakonec není
Víc než slyšitelný vzdech
Jak výtah, na půl cesty po chodbě dolů a pak vlevo
Vydá svůj poslední hluboký dlouhý povzdech vyčerpání
Zastaví dech navždy. Pak?
Nuže, pak jeden z vás usne
A druhý zrovna tak, se zapálenou cigaretou v ústech
A takto lidé běžně k smrti uhoří v hotelovém pokoji
|
||||
9. |
Balada z nemocnice
06:39
|
|||
|
(text: Jiří Wolker)
Dvacet lžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných,
na tvářích horečné jíní
a na rukou padlý sníh.
V koutě, jenž se věčně stmívá,
od okna nejdál v jizbě té,
leží, trpí, odpočívá
člověk, číslo třinácté.
"Kdyby na hruď svítilo mi,
jak jiným denně na pozdrav,
zítra už bych lámal hromy
a byl bych jako ryba zdráv.
Montér jsem a musím žíti,
mám v hlavě velký vynález,
aeroplán chci sestrojiti,
jenž s celou zemí ny se vznes
a položil ji v kraje jiné,
v okruh laskavějších hvězd,
kde chudák lehko nezahyne.
Nemluvím z cesty! Na mou čest!
Proto tam, kde slunce svítí,
dejte mě hned přeložit.
Mám-li stroj ten sestaviti,
musím k tomu přece žít!"
"Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocnýh.
Jak dát vás tam, kde leží jiní,
když slunce chce mít každý z nich.
Však počkejte, - u okna leží
fthisis gallopans, - číslo tři,
ač slunce má, přec dýchá stěží
a konec týdne nespatří.
Až umře, dám vás přeložiti
do jeho slunné poslete.
Teď musíte však léky píti.
Jste jak oheň po těle."
Ubíhá noc prvá, druhá,
jitro mdlé se plíží z niv,
chorý hlídá svého druha,
ale ten je ještě živ.
V koutě zatím nemoc tuhá
tiskne víc, než tiskla dřív,
chorý čeká na smrt druha,
kdo ví, dočká - li se živ?
Ubíhá noc šestá, sedmá, -
v tmavém koutě zved se muž,
v očích oheň, v rukou led má,
čekal strašně dlouho už.
Po síni jde tichým krokem,
všechno spí a všechno spí,
spí i ten, co je mu sokem,
úbytě rychlé číslo tři.
Ruce na hrdlo mu klade,
ruce stiská ze všech sil.
"Chtěl jsem žíti, kamaráde,
proto jsem tě uškrtil."
Ráno nesou v pytlovině
mrtvé tělo, číslo tři,
soumrak do celé pad síně,
v oknech hvízdá povětří.
Chorý, který ležel v stínu,
přenesen je k oknu blíž,
Bože, ty znáš jeho vinu,
zda mu, bože odpustíš?
První den bez slunce přešel,
marně čekal chorý naň,
druhý den bez slunce přešel,
chorý smutně sklonil skráň.
Třetího dne slunce vstalo,
v okna střáslo zlatý pel,
devatenáct loží hřálo,
mrtvý je už neviděl.
|
||||
10. |
Zahrádko
04:08
|
|||
|
(text: Richard Weiner)
Zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou,
kdo tebe obdělává, čí oči pro tebe žhnou?
Kdo svoje štěstí v tebe a naděj vložil svou,
zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou?
Za plotem žitná jsou pole stydlivě zelená,
Za tratí lesík volný. Krajina stopená
v májovém slunci. Víš to, že vedle prostřená
Za polem žitná pole jsou stydlivě zelená?
A ještě troufáš si žíti a ještě doufáš snad,
že bude tu hrášek klíčit, vysoké stonky hnát
k azuru lilie bílá a šípek se vypínat?
Ty ještě doufáš si žíti, ty ještě doufáš snad?
Všechno tu posype popel, zalehne všechno prach.
I úporně vybranou stezku i šípečku sporý nach.
I lilií běl, tvou duši, zemřelou v bažinách,
zasype fabričný popel, zalehne fabričný prach.
|
||||
11. |
Národ
04:15
|
|||
|
(text: Josef Váchal)
Společné slunce i hrob před námi
jsou všechněm jdoucím cestami
nejshovívavějším svědkem zde v přemýšlení křehkém:
agrárník myslí na dobytek, rodiče na blaho dítek,
handlíř, kde zisk mu zraje, a dělník třídní na partaje.
Turista, zda je cesta značkována, přírodní krása zachována,
neb konec konců z vesnic lid chtěl všemožné by pohnojit,
když zem přec není žádným hřištěm.
Stanuv před hradu zbořeništěm
měšťák, na zašlou krásu hledě, zvlášť vyzná-li se v vlastivědě,
vzpomene slavné minulosti; patriot zejména pln zlosti,
že nemáme víc krále, zasteskne, a tak dále.
K troskám vížící se probrav fámu, usedne a dá se do salámu,
pojídaje k tomu bílý chléb, který dobrých lidí vymyslela leb,
všemu černému jsouc nepřítelem.
Ký div, že v dnešním čase skvělém
demokracie, když vlezla lidem do hlavy,
bohy má, jenž jak chléb bílí, mazlaví!
Lidé jak bohové stejného jsou kabátu;
není možným přemýšlet jim o nějakém sabathu.
|
||||
If you like Umbrtka, you may also like:
Šum v pološerech
by Stíny plamenů
supported by 5 fans who also own “KKW”
Arguably the best album of their 20+ year career. The legendary Lord Morbivod (mastermind behind Quercus, Trollech, Umbrtka, and War for War) leads us once again into the sewers of Plzeň for a relentlessly rotten black metal romp.
go to album
Záře zápalných šňůr
by Stíny plamenů
supported by 4 fans who also own “KKW”
go to album
Australian band Aquilus smashes genre boundaries to smithereens, combining classical orchestration with black metal on this riveting LP.
go to album
The Rime of Memory
by Panopticon
featured on Bandcamp Radio Feb 2, 2024
go to album
Russian duo leaven unbridled, blackened instrumentation with radiant melodies, their post-metal heaviness propelled by heavenly energy.
go to album
featured on Bandcamp Radio Jan 19, 2024
go to album
