Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more.
1. |
Monument
13:43
|
|||
|
(text: Strastinen)
Tam na předměstí šedé smrky
Smutné, mezi budovami jsou špinavé
Avšak truchlivě zahajují pochod do hor
Kde víc bratří pohromadě je
A větve do země sytě zelené zdravě rostou
Tam na předměstí šedé smrky
Duše lidí propastně melancholické
A nízké řady domků též směřují do jádra čtvrtí
Jež probouzí žal
Život již ztratil ten posvátný řád
Zde v domech visí kabáty v chodbách zšeřelých
Život opustil toto duchaplné místo
Vítr nikdy neoblékl se do klidu těchto chodeb
Jen slepě poletuje, blouzní po lese
Zkrz schřadlý sad jen někdy
Prožene se s něhou živlu téměř cizí
Uloží stařičkou větev
Do vrstev trouchnivého listí
Tvosrtvo a duchovenstvo v proudech
Klíčí v záhybech kmenů
V místech, kde dům vyrůstá ze země
Též není barev, není veselí, není pohybu
Hřeby zatlučené na zdech, stromech
A vítr raněných zanechává
V zahradě modrobílé cáry
Snad sních či déšť?
A okamžiky světla za dne mizí
Světla noci jsou ta světla vizí
Hněv vlastnosti bouře přebírá
A v bouři převlečen jsem já
Tu noční bouři, co barvu, skvost svůj, ukrývá
A spícím bude navždy cizí
Ta bouře, co svahy noci dobývá
Zděné labyrinty nejsou záchranou ani hněvem
Vysoké stožáry nejsou zákonem ani monumentem
Toulám se nocí
Zneuctil jsem noční oblouhu
V duši však duhu přenáším
Její konstrukci bez barev
Voda, když dopadá na zem
Povolává mě do služeb
Než samo Slunce počne práci
Tam na dvou místech stojím já
V rozpolcenosti své stavím duhy lešení
Ze dvou stran od středu najednou
Než obarví pak Slunce moji práci
Skonávám rychle, když vidím, jak se mraky ztrácí
|
||||
2. |
Borský okruh
09:29
|
|||
|
(text: Strastinen)
Skleslá je duše, ne víc než příroda
Nezdárný konec tuše
Skleslý je šelest stromů
Které vítr rve s ozvěnou domů
Skleslá je píseň, jež ráno kdosi pěl
Však neznáte tíseň
Co já v horečce prožít jsem směl
Nepomůže ni z horečky probuzení
Již celý svět spadl do chladného poblouznění
Píseň neslyším, jen rytmus, ne tón
Cítím, že blíží se mohutný skon
Naruby obrácena bez páteře
Pode mnou obnažena leží
Matka příroda a krvácí
Mnohý z ní však ještě těží
A jak vroucně přitisknut k ní ležím
Z milosti svého srdce
Vpravila na jazyk mi zhoubný jed
Abych neplýtval slov pro tento ubohý svět
Samá voda, v čem to šlapu jen?
Netopýr střemhlav padá, přerušil svůj let
Již nepláčeme v lesích za noci
Jsme zneuctěni městem
Jiný je smutek, není pomoci
Světlo, co za noci proudí ulicemi
Dovolává se vzkříšení, netopýr střemhlav padá
Co spatřil z kolemjdoucích?
Jen jejich nehorázný zjev
Či napumpoval do nich sen, ve kterém on saje krev
Pak projíždí vůz nákladní
Katerála jeho světel noci
Dovolává se vzkříšení
A netopýr, co se rychle vyhnul srážce
Potažmo snaží se o modlení
V opuštěných halách starých továren
Kde noc ve vodu se mění
Vlahý beton oplakává den
Tam mezi rezavými háky
Zavěšen přes den je netopýr
A v noci vyučuje spící ptáky
V korunách stromů k modlení
|
||||
3. |
Smír
07:54
|
|||
|
(text: Strastinen)
Sedím tam jen na zemi
Poslouchám zemi i hlasy
Sleduji nepatrný pohyb
Cikánův knír pomalu ohýbán je větrem
A topoly tiše ševelí u garáže
Co zde stojí od šedeátých let
A předtím zde možná býval park
A chodil ho rozsvěcet chlápek
Ten byl postarší
A už nedělal nic jiného než tohle
Dělal to pomalu a dobře
Jeho vážnost děsila děti
Které dnes už po důchodu dávno v zemi spí
Nebo vtěleni do černých myslivců
Nabízí mastičku na kůži malým chlapcům
Ve Voresovských lesích
Cikáni teď zde jsou, kde předtím nebyli
Ale jejich poezie ponechává
Co staré již bylo smysluplným, starým
Na houpačkách jen sedí
A vraky aut rozhoupávají
Jako své zlověstné černé kníry
|
||||
4. |
Absolutní hromada
05:36
|
|||
|
(text: Strastinen)
Dobrý rituál uctívání věcí
Nevychází však z materialismu
Nýbrž z jakéhosi lpění na věcech
Jak zůstaly ležet, ležet opuštěny
Jichž se dotkla ruka, ruka génia
Absolutního tvůrce
Po kterém zůstane jako umění
I kus čajového pytlíku
Na stole pokrytém
Již letitou vrstvou hnědi
Způsobenou rozkladem
černého laku dřevěného stolku
Vršení věcí do absolutních hromad
Uschlé listí poszimu smíšené se zmuchlaným papírem
Ve kerém stojí kovová soška zahradníka
S kyticí v ruce
Plechovky uschlých barev
S nánosem těžké zaschlé barvy po okrajích
Věci zcela nepraktické jsou
Ale hodnotu na nich vytvořila ta usazenina
Artefakt času
Velmi zapšklá slabost tohleto
Ale člověk se toho prostě nemůže vzdát
Je to silnější než vazba na společnost
Tichý klid věcí, které se nehlásí o pozornost
Souznění tlejícího – krásné harmonie
|
||||
5. |
Maso času
07:32
|
|||
|
(text: Well)
Déšť dlouhý, mlčenlivý vzbudil bahno ze dna
Čtvero řečišť splývá v kalnolkavý tón
Lesk věcí rezivých jak němých běsů bělma
Údery kapek v louže – znělý z masa zvon
Ten zvon je odlitý z těl předvčerejších králů
Již s hlavou skloněnou zítřejší věže staví
Tne rytmus jateční do železničních valů
Hlemýždi na vagónech – mystikové praví
Ref: Maso času – pulzující bezešvé
Maso času – v květináčích u popelnic
ve výdutích pustých parků
rodný nádor na ničem
Maso času – bytní, jak je pojídáno
nenasytná socha cesty
déšť, do něhož padá zem
V Umbrtkův záklon
Šlachu coby strunu
Živoucí tětivu
Na nehynoucí slova
Vkládám ú s hrotem
Šedodárnou runu
Sevře ji ozvěna
Nabiji pána znova
Déšť jitří vzpomínky
Jež těžkým vousem hladí
Přejíždí po děloze
Z níž se chodí zadem
Kdysi jsme coby šípy
Měli písmo hadí
Kdys bylo Petrohradí
Skartoslavným sadem
Tam vládly stíny
A bezdomovcův smích
Krev zaschla ve skle
Na jeho onucích
Ref…
Maso času – bezešvé a pulzující
odhrň, barde, nános lící
kůži domů, dnů a chtění
přilož dlaň na rozechvění
bledý barde zlého hlasu
studené je maso času
Dešťové úponky se po břečťanu plazí
Ten stejným pohybem si podmaňuje strom
Vyjdeme ulicemi, pod očima nazí
Soumračné kvete světlo, v kapkách jeho lom
Doteky chladivé tvář smiřují s tou září
S korozí akordu, jímž prošly kosti ticha
Obrazy míst a chvil se v mysli tvorů sváří
Maso však bez marnosti rozporností dýchá
|
||||
6. |
Lití podzimního asfaltu
16:42
|
|||
|
I.
Pancéřové nebe října
Blíž je vrchům ostré trávy
Blíže střepům v oraništích
Kde se víří mraků svit
Zrezlým změtím skrytých skládek
Prstům, jež se o ně zraní
Mokrá těla starých věcí
Spředených do tvaru slova
Spředených do tvaru ohně
Když se snaží vyprostit
Ptáci s kovem v koncích křídel
Z doupat v patě hory míří
Do okapů úzkých světů
Pouhou zeď od dalších zdí
Pouhou zeď od křehkých šálků
Pouhou zeď od lidských hrdel
Se zmatenou rozhodností
Tlučou hrany perutí
Slova ohně deště stěny
Puklé snahy doznívání
Neprozradí touhu marnou
Nad továrnou chladnou svahy
Které čpěly oleji
Ze štěrku se rodí bouře
Jejichž stínem dýchá zlehka
Šedotichá lesní stezka
Vydlážděná rozetlením
Těžkou vůni kolejí
II.
Prach z neprostupných křovisek na železničních náspech
Mojí maskou
Tápal jsem vnitřky stromů alejemi nepravými úhly koster
Mimoděk tak sestavil a našel, či jím byl
Vytrhnul z trouchnivého srdce a
Špinavým kapesníkem očistil
Starožitný psací stroj
Hlohové trny
Měl namísto oblých klapek trny
Měl lesk broušeného uhlí krovek nepoznaných druhů
Vyviklaných zábradlí
V základech vertikálních plání propršelých panelů
Nočního vypínání
Psát na tom stroji bylo lze jen o hmotě té samé barvy
Potu krajnic asfaltu či trpělivé temné lávě
Zrající pod břehy dnů
Než ochladne dech jejich tich
Teče ta hmota pode vším
Pod sněhem a sutí v očích přizazděných mechorostů
Krade zjara kosatce u přitraťových zbořenišť
Vybledlý leknínový plast a blíny
Z výsypky vesnických hrobů
Do pavoučích jemných sítí
Vrhá chmýří jiskry hmyzu
Potají když teče špínou unavených příkopů
Na propast své hladiny tam sama loví
Pošetilá souhvězdí letní sled nebeského ledu
Nenávratné komety
Hloubokou pěstí taví v sazenice
Kopřiv a plevelných bříz na sirných vrcholcích
Těch komínů, jež plny hlíny dávno spí
Než ochladne dech denních tich
A šedá stezka vzplane tlením
Teče ta hmota pode vším
Teče čely keramických psů střežících parapety
Zděných bytů při zemi, kde u stropů se
Břichem vzhůru vznáší mrtvé masturbační věčnosti
Vazivem zašlým jícnu vázy s pelichavým rákosem
Tam sbírá sílu
Byt je prázdný
Přechozená stmívání
Činžovní večer rámovaný kobercovým klepadlem
A noc
A matná zátiší z měst hodinových mechanismů
Slepé ruce
Torza vyklenutých sklepů
Tři souhrnná vydání záložek z nedočtených knih
A lesy spatřené jen z vlaku
Než ochladne dech denních tich
A šedá stezka vzplane tlením
Zlaté svahy vyhasnou
Teče tam hmota pode vším.
III.
Pancéřové nebe října
Bledé duny listopadu
Točité
Schodiště zdí
Bodláčí se pohne v polích
Kalné lemy kalužemi
Kalné lemy němých domů
Všechny květy proměněny
Jejich popel
Skane v kapkách
Do rtů rozvodněných mlh
Pády listů sedají
Po příšeřích mých pokojů
Jsou to
Všechny rány rokem vlečené
A bezejmenné
Souhvězdí, které tak tvoří
Šelestí jak náruč nožů
Šelestí a očekává
Jenom jedna, už jen jedna rána chybí
Pokoutník tká mezi ně
Svou tenkou nit a do té sítě
Zachytím se s každým krokem
Bezcílným i načajstavným
Vždycky víc
Až k úplnému ustrnutí
Ne, ani ten podrost samot
Putování po okrajích, které učí rozpornému míru
Neochrání tě v těch dnech
Přes
Bledé duny listopadu
Ptáci s kovem v koncích křídel
Prolétli vším zaskleným
Teď
Tříště oken trosky konvic mého sevřeného hrdla
V nahá játra bahen lánů dopadnou, já sklopím zrak
Tak tichá je ta smrt a hrany ostré
Mokrá šeď
A stezka nadechne se ne snad víc či méně
Přesto
Chvěje se a staré věci ve stínech
Jichž nedotkl ses slovem nebo rukou
Planou
Dotkneš se jich skonem
Teď --
Ze všech ran a šerých spekter
Pomalu
Nezvratně a s bičující palčivostí
Temná láva sliny přerušených mostů moje hustá chorá krev
Se přes střechy a hřeby v prknech olověné snítky bouří
Rozlévá a naplňuje
Zasténají dutá stébla
Přes tlení a vůně štěrků mezi spoutanými pražci
Ostny všeho zlomeného
Porcelán a svitky čaje po koberci rozeseté
Kolik ještě nálevů?
Plní odstíny všech jiter
Zastavených v rozjímání skloněnými větvemi
A bělma očí březových jezera prošlapaných schodů
Chladné studny výkopů a myslí ve svých pavučinách
Jejich pouta přikryje
Ta černá vlna
Zdi se zřítí
Mrkneš, znovu vyrostou --
Bodláčí se pohne v polích
Kalné lemy kalužemi
Tělo v jizvách oděné
Chladný dech všech denních tich
Tak netečný jak vždy a svěží
Bolestí teď povívá
Teď - hmota která pod vším zrála
Plní tepny, z kterých prýští
Zakousnuto do sebe je i samotné krvácení
Vše, co zraje, má svou žeň
Lití
Podzimního
Asfaltu.
|
||||
If you like Umbrtka, you may also like:
Australian band Aquilus smashes genre boundaries to smithereens, combining classical orchestration with black metal on this riveting LP.
go to album
The Rime of Memory
by Panopticon
featured on Bandcamp Radio Feb 2, 2024
go to album
Russian duo leaven unbridled, blackened instrumentation with radiant melodies, their post-metal heaviness propelled by heavenly energy.
go to album
featured on Bandcamp Radio Jan 19, 2024
go to album
Overtures of Uprising
by Exulansis
featured on Bandcamp Radio Nov 24, 2023
go to album
featured on Bandcamp Radio Nov 24, 2023
go to album
Horned Lord of the Thorned Castle
by Moonlight Sorcery
featured on Bandcamp Radio Oct 3, 2023
go to album
