Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more.
1. |
Kam jen kam
07:13
|
|||
(text: Strastinen)
Na svá oblíbená
místa na kolejích
co tak moc voní
Tam usínám
A budím se ze snu
Cihelné stěny a smrky
Balkony a otevřená okna
Kam jen kam
Jde ten pán s knírkem
Do něčeho kopne
A jde zpátky umbrtko!
Myslel jsem si že má knír
ale čepici jen má
nudy kopec nudy vrak
těžké květy na stromech
a okna otevřená
nuda na trati
a klid a cink
zapadá slunce tichne město
a lidé a delší je stín
a proti světlu komáři mušky potichu vzlétají
kam jen kam
náklady těžké objemy
únava velké rozměry
na trati ve svitu do dáli
mizejí vlakové soupravy
a strejci v sandálích
mizejí puklá srdce
jícny žhavých pecí vlaků
kam jen kam
čáry tam na nebi
kruhy jsou od pěny na půllitru
sám jen sám
Umbrtko sedíš tam
A v kapse pistoli na sebe do hlavy už máš
Je krásně na světě
Jak krásně a zbytečně
Šťastný a bezcenný
Dokola pojídá prejt
Plněn jím a přec prázdný
Náš bůh a Umbrtka pán
|
||||
2. |
Bůh a pán
12:25
|
|||
(text: Strastinen)
Na větvi visí pán Umbrtka
Na tácku od piva Umbrtka pán
Ve stínu komínu
Bez brejlí s pupíkem od piva
Ve stínu Umbrtka pán
Tak moc se zaklání
A klouže po ledu
Hodný je Umbrtka pán
V pokoji hospody dlouho vysedává
Až doma leží po cestě jde zakloněn
Jak jeřáb Umbrtka pán
V ruce má virguli
Ukazuje kdo dlouhé vlasy má
A kdo práci má
Kdo dlouho popíjí
Kdo svojí míru sám zná
Cisterny komíny vlaky a baráky
Zdi hnízda pro ptáky
Ty který odtáhli do teplých krajů
Zalévá mlékem se škraloupy
Umbrtka pán
Je stržen magií kouzlem a čarami
Dlouho a pomalu šel hledal
Přehlížen ženami pivo si natočí
Sám v prázdné hospodě sám
Poznáš ho pojí prejt u koně
V záklonu odchází on bůh náš zpocený
Krásný muž a pán Umbrtka pán
Ve stínu fabriky jsou to okamžiky
Tam pije pivo náš bůh a pán
Tam nasává umbrt-kapán
Odnáší pípu si na zádech v záklonu
Odchází ve vatovém kabátu
Se strachem ve vočích Umbrtka pán
Jde z domu hned ráno
možná má vyhráno
vyhráno nad prací
náš bůh a Umbrtka pán
možná má placenou dovolenou
náš bůh a Umbrtka pán
sestoupil bůh náš z nebe do kouře z komínů
a zdědil firmičku 60tisíc má měsíčně
vůbec se nepředře
náš bůh a pán Umbrtka pán
„Umbrtka stojí zcela sám ve stínu
průmyslového komínu kam žena nesmí
a ani nepáchne protože nejkrásnější
z Doubravky je stejně Teplárna"
|
||||
3. |
Pán a smrt
09:59
|
|||
(text: Strastinen)
Že něco by mělo přijít
Ale kam co nebo kdo
Bez účasti lidí i času
Smrt to bude oblečená
Duhou krásná žena
Pomalu bude mizet
Ve stínech a hromadách mraků
Tesklivá poraněná zed'
Z šedesátých let
Nebude mít na zaplacení Umbrtka
rozmáčené časopisy
a cedule s prodejem kaprů
déštˇ ve Varšavě starý
přes šedesát let
Tam měl náš pán bábu
Neustále sahala na dveře
A netrefila kliku
A v šedesáti měla husté černé kadeře
A náš pán má věneček
Zná každou hospodu
Ne rekreačně večer
Ale hned po práci
Kdy je tam krásně pomalo
A dělníci věší vaťáky u dveří
Bezhlavá smrt vyndavá lebku svoji
Z poloprázdného půllitru
Aby se mohla milovat s pivem
A Umbrtka se před ní strachy netřese
Je zakloněný a jako by to neviděl
Pravou ruku má zvednutou
chlapec na sněhové kouli
Nebojí se že spadne
a bude mít bouli
Na to děti nemyslí
Nemají v hlavě tolik diktátorů
My tenkrát z výšky viděli ulice
Ze stromů a sloupků plotů
Cikáni v mlze báli se našich hmot
Tam chodil Umbrtka taky
Šel Dušanovi nebo za Petrem
Opřeni o zarostlý plot tam stáli
Petr Šmíd porazil pár stromů
a pak ho vzala smrt
„Ty lidi jsou stejný
vy jste každém tak jinej
jako nejbarevnější západ smrti
je veselá a neskloní se
má svoje hodiny svoje salámy a sýry"
|
||||
4. |
||||
(text: Well)
I.
Umbrtka si sedí sám
Klade salám na salám
V řídkých vlasech si vši mne
A ani si nevšimne
Že není tak zcela sám
Zpoza plotu klučina
Neláká ho svačina
Přesto kouká hladově
Bujné čupří na hlavě
No to víte, klučina
Tenhle junák, hele ho
Ssá z kalichu šerého
Srká vlažné mlezivo
Umbrtkovo neživo
A Pán papá, hele ho
Vláčný pohyb dělničí
Silou lačných děl ničí
Pán povstává v záklonu
Kolem pasu záclonu
Za ní okno dělničí
A tím oknem vývod bokem třetím okem dokořán
Čtvrtým uchem prvou branou druhá ústa vývod bokem
Vzlíná sláva duchem hustá prozření i smyslů chrám
Ranou duši rašelina plní měrou neslazenou
Vývod bokem stlaný kůrou krmí chlapce hlt za lokem
Náš pán vypadaných loken z boku rouru co je šňůrou
Pupeční i prádelní kde pod kolíčky cáry dní se
V třepotání uvězněny bez pohybu věčně ženou
Vývod bokem řetěz Páně portál prejtu velebený
Kluka s městem prováže už mizí z nitra miráže
A bezestinných citů tupé žáry dané světem
Vývod bokem na obloze
Mezi mraky hnije luna
Šeptá šedý úplněk
Umbrtkova Luna svítí dětem
Umbrtkova Luna svítí dětem
II.
Být znovu a poprvé osvícen prachem
Zpoza rohů odezírat samomluvu ulic
Na zarezlém potrubí jak nehřejivou kožešinu
Hladit ostny jinovatky
Pokorně tak pokorně
Ti v papilárách tají
Každým pískovištěm prokopat se k jílu
Jako k slíbenému dědictví
Do dlaní si nechat vrůstat
Neloupané sémě štěrku
Co z něj klíčí strupy divných hran
Vypít každou noční kaluž i s komáří larvou
Přisátou na prsu mléčné dráhy
V každé šachtě větrací
Slyšet jak déšť dmýchá kal
Stojatý stesk
Dunění hrdliček
Město na plicích
Cesta co je váháním
A přece víc než tím
III.
Hoch to nocí táhne dál
Klade sandál za sandál
Není proč by sledoval
Čemu blíž je, čemu dál
Volný nocí táhne dál
Kráčí hovno nehovno
A chvílemi pohrdá
Terčem chovné duchovno
Hoch to nocí táhne dál
Na rtech temný nattechrocht
V tohtoročném discmanu
Druhohorní blekmetal
Když zahlédne z dálky Pána, zamává mu, zakloní se
Uličnictví, zášť a láska se v něm mísí jako v míse
Umbrtka mu na oplátku spílá do výrostků
Líně v klíně sobě řeší Pubikovu kostku
A je mu to vlastně jedno
Takový je totiž Pán
Bůh a Pán, jenž vidoucímu pomalu a jasně káže
Stěhovat se v nory dvorů, dobýt popílkovišť pláže
Olizovat stalaktity z pavučin a cementu
Znát přísahu průmyslových rypadel, a nejen tu
Odevzdat se záměstí
A nocovat v bagru
Nebojí se chlapec zloby zapuchřelých strážců temna
Hlídacích psů zazávorných práce není velejemná
A přece ho nevyděsí teror z kamrlíku
V kapse totiž kouzelné má mýdlo, jehlu, dýku
Vždy uprchne v bezpečí
A zem se za ním půlí
Umbrtkova Luna svítí dětem
Umbrtkova Luna svítí dětem
IV.
Však odřezat se od světa, ne, to není jenom tak
Svět lakotný uranista rozpojit chce vnitřní vlak
Neponechá hocha Pánu, metalu a městu
Majetnický androfil už rozepíná vestu
Poklid v dětském pokoji a zdánlivě i v nebi
Chlapec dumá - jsem jen Pánův, mám to štěstí, že by?
Náhle venku za roletou táhle bludní bezdomovci zavijí
Přivalí se z rohu glóbus se ztopořenou Skandinávií
Vypadá to skoro lákavě
Den už dávno zaparkoval svou sluneční Avii
Je tma
A svět ti nabízí to lepší...
Skokem glóbus živelně se na hošíka snáší
Prznivě se přivine a má to něco do sebe
Když v kříži mlha severská tě zazebe
A po sliznici kloužou fjordy
Škrábou vlčí mordy v mluvě zpěněné
A přetéká kraj Ravnajuvu krupicovou kaší
Šourek černý jak se o něj třel
Již neexistující svatostánek Fantoft
No a to je příjemný
Jenže pak svět přitvrdí v tom díle chlípné zkázy
Strašný rytmus rovníkový střídá krásnou Burzu
Sténá chlapec, jeho vazy, žíly v terminálním pulzu
Naběhlé a demontován vývod bokem, rozprášena moudrost sazí
Svět si vlastní šachtu razí, svět za lubem konec má
Svět se zhoupne v pánvi, která vůbec není uhelná
Tropický příraz pozemských zel
A v mladé mozkovině přetlak
Potom lup! a hlava vedví
Svět v potměšilé lítosti si zaslzel
A zvadl
A zas šel
Zbyl za ním
Poklid v dětském pokoji kde
Lebečního lavoru zel přenešťastný ovál
Umbrtka mezitím ve skartu
Mlčel a popil
Popil a lehl
Lehl a usnul
Usnul a ve snu
Něco vystudoval
|
||||
5. |
Masové hroby
11:45
|
|||
(text: Strastinen)
Masové hroby
Tolik moc pokrmů
Na půdě mrtvých holubů
Pán Umbrtpán v žaludku
Tolik moc masa má
Masové hroby
prejtové hroby
hrobař to kulturní hrobař to masový
v záklonu naloženo má
tlačí vozíčkáře pán Umbrtka
ne že by ho měl sežrat
ale vozík prodloužené držení má
to kvůli záklonu
upečený kříž z masa
na krku vozíčkář má
čeká už tu dobu co vozík svůj má
od svého pádu do masa
hrdě zakloněn tlačí Umbrtka
vozík svého vozíčkáře
ten v klíně má rádio
na přenos sportovní má
masové hroby
prejtové hroby
v žaludku Umbrtky
ve stínu doby
pečený kříž z masa
do louže chodníku
odhodil Umbrtka pán
on zklamal jako muž
proto je potrestán záklonem
náš bůh a Umbrtka pán
v žaludku prejtové hroby
masové hroby Umbrtka má
nemůže do lesa
do stínu z pařezů
a hřát se na slunci
není tak docela sám
zdraví ho stíny a bolest prostaty
ražená v kameni
řečená slovensky
do účka vlasy věneček
sepnuté má a nerad vypráví
náš bůh a Umbrtka pán
|
||||
6. |
Můj učitel je Umbrtka
11:51
|
|||
(text: Well)
Můj učitel je Umbrtka z Plzeňského skartu
Neúnavný popíječ rýžového čaje
V chlupatých nohách oděný
Dělník který stárne
Tak jako stárnou ženský na poště
A jejich poštěváky šednou
Jako stárne mlaskání na seřadišti retů
Jako stárnou naše divotvorné rituály
Kopřivové valy jimiž víří bílé řízy
Kazatelů bříz a věští
Úkroky a nedohledné ticho
Stárne prarodičky břicho pošlapané z obou stran
A po nárožích tažené co nevěstina vlečka
Kterou šedesát let zapomněli sundat
Jako stárne pohled do dlaní
A knihy v dešti kůra fotky v bookletech
Ta černobílá staveniště
Jako stárnou sbohem stárnou příště
Stárne do koberce uvězněný dým
Po chodbě se berlí pustá chvíle
Chvíle kdy se starý stává nejstarším
Tak stárne náš pán Umbrtka
Tak jako závist
V podbřišku má vodojem a povolený závit skrání
Jako stárnou přátelé
Ať navzájem
Či stejně věrně v neshledání
Změno
Která vkládáš bolest do zubů
A nedopalky pod šupiny jikernáčů v Radbuze
Špalírem tvých nebozezů prolínám a lezu
Hrnu nárty duny pilin
Mých a nebo cizích
Už teď je to jedno
Jedno
Co teprv jak moc to bude nakonec
Z cihlových pohárů mi do ucha
Nalévá jedy Plzeň
Spánková porucha
Tam na soutoku předposledních let
Jen těch cihel těch je pořád
Míň a ještě míň ještě až nevidět
A zajíc třínohý no jen si na něj sednout
Kolejemi táhne divnou stopu a mě v ní
Ale nic tam není
Do něčeho kopu a jdu zpátky Umbrtko
Alikvotní kvikot
Čuník z kamionu vypadlý se táže
Prejže kde že jsou tu jatka
Já mu lžu že nepovím
A všichni tady bloudí
Tápe střelmistr strejc demoliční
Putující ke škodovským zdím
Ubíjím ho přepálenou cihlou
Podřezávám hranou téže cihly
U Ježíška v křoví ležím skrytý
Nebo je to možná jenom ve snu
Možná zdá se jemu a ne mně
Krvi je to stejně všechno jedno
Pohůnkové záhubě se vyhli
A již přinášejí kabely a dynamity
Těžké dvoukoláky táhnou
K promodlené továrně
Pohřbili jsme svoje psy
Vepřík na talíři voní a táže se na knedlíky
A shání se po zelí
Komíny u kolejí zmizely
Kameny z mezi pražců zmizely
Stavební stroje zmizely
Zpřelámali milí lidé komínové femury
Nebude už prafabrika
Hlavou dolů vandrovati po obloze
A tu hlavu pneumaticky rozesbíjeli
V síti trosek Škodovky v nedohledném tichu
Potkávám učitele Umbrtku
Jeho tvář naložený kapsář
Oči jako myši kočkou na rohožce
Na hliněné haldě dřepí pietu
Na kolenou těžkou tlamu zemřelého jednorožce
Krmí patou strupatého chleba
Oba
Oba se usmívají
|
||||
7. |
Tma v šachtě
04:54
|
|||
8. |
Uhlí
05:22
|
|||
(text: Morbivod)
Statisíce havířů z Ostravsko - Karvinských dolů
Vstanou z hrobů ve svých poddolovaných čtvrtích
Více než kilometrové hluboké šachty přivítají své syny
Roztočí se železná kola
Pletená lana snesou ty masy masa v klecích dolů
Průmyslovými oleji promažeme zašlá ložiska, vrátíme jim dech
Černé těžní věže budou vidět až z dalekého vesmíru
Zvradlitekti budou projektovat
Legendárních deset tisíc Umbrtkových pomníků
Budou je stavět dělníci, vojsko pána ve jménu pána
Na vrcholcích betonových monumentů a horizontů důlních hald
Nebudou se už nikdy tyčit sochy mrtvých ruských imperátorů
Tady vládne Ivo Krátký z Plzeňského Skartu, my ho neseme na rukou
Největším Rusem je teď Pavel Němec, ten na sochách bude stát
Záklonná díla z betonu a oceli, na ní Umbrtkova legie
Každý jede na svém černém důlním vozíku
Tažen elektrickým strojem do boha
Po kolejích do boha, po železných kolejích
Do boha...
Obrazy na stěnách v administrativních budovách
Na všech dívá se Umbrtka
Zakloň se mu, úředníku
Opusť svou kancelář, do dolu jdi, my už tam jsme a pracujeme
Dýchej prach a uhlí jez
Se zbíječkou v temné lože ulehám
Slyším její hluk i ve snech svých
čekám pracovní den, nemohu spát
Důl mě chce, já uhlí chci, moc uhlí chci
Jeho moc je nezměrná
Umbrtka drží stokilový uhelný díl nad hlavou
Zezadu zadem se ho chopím a záklonem se pokloním
Týden ten díl budu jíst a modlit při tom se k bohu
Za oknem hornického bytu budu sledovat jeho tvrdou práci
Uhlí je všudyprítomné
|
||||
9. |
Plzeň
05:10
|
|||
(text: Well)
Plzeň! Město svítá
Bosou nohou po kmenech
Mech černý v nitru kompresorů
O kovových mastných lesích
Kašlavě se rozšeptá
Už stá už stotisící paže
Rozrostla se o nástroj
V orlojní kaluži se míhá dělník
Dělník dělník
Ruce berou za táhla
Jen do věží klíč stále drží
Mlha mléko
Prodává se po ulicích v oroseném igelitu
Modročíslou koncentraci
Vytištěn má lid
Na vnitřní straně žil
To silné mléko mlha
Taje ze studených ker
Masívů zpřelámaných dlažeb
Všechno to chci vypít když se probouzím;
Dým přimísí se kvil a perné rytmy strojů
V obou stranách pevné továrenské zdi
Chrání je všechny
I mé smysly
Chaos převodů jenž přede pilíře
Zřím sálat v každé oživené hale
Svaté hale atomu;
Ruce berou rydlo
Rychle! psát jít obdivovat
Písty duše praskliny
A za srocením netýkavek
Staroruské televize
Dvířka uhelného sklepa
Plného až po kraj
Vlašských ořechů --
Na kladce otočí se slunce výš
Vynáší vyhraněné stíny
V rámy protistojných cihel
Vynáší je v podpaží a přes Škodovy závory
A přes vrátnici s létem Páně
Shovívavě nestřeženou
Kořeněnou trojím prachem
V uniformě stařenou;
Rychle! než se z ohňů stanou svíce
Vonný vosk nás zaková
Do bílých loží otupění
Do pečetí hladkých slepých
Nerozlomíš!
Rychle! Práce!
Plzeň! Město svítá
|
||||
10. |
||||
(text: Well)
Probudil se nahý kůži krabatou
Dech pomazaný lojem
Vleklých tlení
Oči vazké svědci znešlechtění
Ve výklenku po bronzovém světci
Byla ještě noc a její neslitovné sovy
Drápy na krovech
A krovy staré ve zteřelém pnutí
Listy hnětly v dlani žeh
Tak strašná zima brněla
Tak strašná panu Umbrtkovi
Rozhlížel se nevěděl
Není-li jen planým stínem sochy
Jež si do podpaží sevřela a stiskla
Špínu naděje a brašny stovek dělníků
A dehtované smegma jejich duší
Těch co u ní zvraceli a močili a kleli
Cestou do práce či z práce domů k lihu
Z lihu do práce do výspy bucharů a klihu
Nafty krumpáčů a karet
Z práce domů k dětem k lihu
V Plzni snové kteří vystavěli
Nicotnosti Řím
Pak ale pán nahlédl že sochu z jara unesli
A snědli smělí pobertové
Že je sám a přede vším
Jmenuje se Ivo Krátký
Ráno – Kolem nějž se nakupily slzy
Ráno – Kalná slino v betonové tvrzi
Ráno – Zostuzeně zejí hnízda pustá
Ráno – Všechno se hromadí
nic už nedorůstá
Lidé tam tak chodili
Tam kolem toho výklenku
Tam střídaly se tváře krokem cizopasným
A smáli se a nadávali Umbrtkovi
Jeho nahým chlupům nahým zubům
Černým dásním
Neznali ho
Jen je napadalo ledajaké zdali
Pak už si ho radši vůbec nevšímali
On pomalu vstal a vyčkal nevědomky
Příchodu svých uctívačů
Cibule a stonky uhlí upálený olej maso
Z rour a oken vyvlekly se
Na vřeteno šeré
Pláty nebe barvy větru nachověly v okrajích
A něčí ruka odemkla
Ty dílny pilin slunných zdí i stinné líhně jáhenů
Jež ve snu v poli u hřbitova navštěvuje hřích
A tehdy jsme ho našli
Přes ramena hřejivý plášť rozprostřeli
Vzali jsme ho
Umbrtku
Na časný oběd ke Koni
Jedl
Nevěřícně
Svíčkovou
Mohli to trochu přihřát
Ale jedl
Ještě pivo salám rohlík jsme mu dopřáli
A beze slov ho konejšili
Jak nás nikdy nikdo
Habry si pár dalších jizev urvaly
A vítr barvy nebe hleděl odvát jitro strnulé
Ty hvězdokupy flanelu a plechu
Sirný prach
Hlasy z masny
A my si v něm lebedili
Hlavu těžkou rozbolelou
Jako kočky v peřinách
Tak jako už tolikrát když se náš pán probudil
Někde ve městě či za ním
Starý zmatený
A krásný
Ráno – Kolem níž se nakupilo tělo
Ráno – Šklebe kterým do boha to jelo
Ráno – Šedý duch tě vazelínou zcelí
Ráno – Stehy z oceli a hnijícího zelí
Je zapotřebí neustále se vracet k Umbrtkovi
Je zapotřebí znát sílu lhostejnosti
Jíž se musí čirá láska obrnit
A k níž musí čirá láska zůstat
Lhostejná
|
||||
11. |
||||
(text: Morbivod)
Vlakem vydal se Umbrtka pán
Přes Chrást a Rokycany na Beroun
Jel na střeše lokomotivy
Neobratně škrtal hlavou o trolej
Dehet a maso láká Umbrtku
Chuť má na tamní specialitu
Peníze v kapse, zpáteční jízdenku
Vystupuje v Berouně na nádraží
Přes řeku v záklonu - Umbrtka
Na náměstí směřuje - Umbrtka
Vyčmuchá řeznicví - Umbrtka
V srdci má salám - Umbrtka
V komínech krávovodvorských železáren
V blízkosti válcovny za studena
Zbudována černá udírna
Udí se tam salám komínový
Umbrtka Doberoun pravidelně jezdí
Z Plzně do Berouna vlakem pro salám
Tento salám je komínový
Ve splodinách z továrny vyuzený
Za svitu měsíce nad řekou
Měsíce neukrojeného
Ale odfrézovaného
Nakrmil se pán dehtem
Ten je hodně obsažen v salámu
Umbrtka ho tam má rád
|
||||
12. |
Železný kruh
03:44
|
|||
13. |
50 let zpoždění
05:38
|
|||
(text: Morbivod)
Kolejnice táhnou se ulicemi Petrohradu
Směřují do Božkovské ulice, ku Skartu
Pán práce jezdí po nich na drezíně
Projíždí hangáry a černé durch-skartenské tunely
Skart sponzoruje Pirník
Pirník sponzoruje boha, koha a krista pána
Který jede s Umbrtkou na drezíně
Trhají spolu troleje
Ale staví před sebou koleje
Vichr nad městem odfouknul Měsíc i Slunce
Ta neprachmatická monstra boží
Pomáhal mu při tom sám Umbrtka Pán
Foukal sice opačným směrem
Ale na vichr to nemělo vliv
Ani na tramvaj linky číslo dvě
Plzeňských městských dopravních podniků
Plzeň Hlavní Nádraží - Modla má a jídelna
Plzeň Hlavní Nádraží - Vlak Umbrtky do boha
Dávám hlavu do skruží - Volám drze na Pána
50 let zpoždění - Platím dráze draze
Zvradlany zachránil Umbrtka
Nastěhoval se tam Morbivod
Šrouby má Šroubur Umbrtka v hlavě zašrouburované
Aby mu nespadl plech ze zad, když jede proti bohu do práce
"On už Pán ve Skartu dávno nepracuje, ale my, tedy Morbivod, Strastinen, Karl a Well, ho tam pořád vidíme, nechceme zapomenout na rok 2002."
Znovu a znovu se probouzím do ranní Plzně
Špinavého města, kde není Slunce
Jen oheň v pecích Škodových závodů
Jejichž otec spí na Mikulášském hřbitově
Plzeň Hlavní Nádraží - Modla má a jídelna
Plzeň Hlavní Nádraží - Vlak Umbrtky do boha
Dávám hlavu do skruží - Volám drze na Pána
50 let zpoždění - Platím dráze draze
|
||||
14. |
||||
(text: Morbivod)
V posledním období dlouhodobě propadám hlubokým stavům psychické vnitřní vyrovnanosti. Zakládám privátní prachmatickou praxi jako součást nové polikliniky Umbrtky Páně. Na pacienty zde bude čekat řada zajímavých překvapení, (Např.: Vejdou do ambulance a... tam bude soustruh!)
Výstřel zazněl v továrně
Když dělník pána neslyšel
Krev betonem zbarvená
A mrkvovým salámem
Umbrtka Pán U Kostečků
Lamentuje o svém šrotu
Jak kdysi dávno demoloval
Lednic, želez ve Skartu
Oplechovali jsme Plzeň město rozválcovaným plechem za studena
Řeka Radbuza teď protéká speciálním rezovým korytem
Stovky železných kontejnerů jedou prostředkem klatovské
A nejsou to zrovna tramvaje, protože je noc a okruh
Bereme s sebou celý Skart i Páně Kristě
Zasypané Jižní nádraží, musí se plechem
Privátní prachmatická praxe - Demolice konzumních podlidí
Privátní prachmatická praxe - Odebrání barev ze světa
Privátní prachmatická praxe - Sestřelení slunce z oblohy
Privátní prachmatická praxe - Zabíjení plastonošů plechem
Jedeme v kontejnerech ulicemi Plzně jménem Páně
V zimě pak postavíme popelnice na železné sáně
Vyrazíme na transprachmatický okruh bokem
Nedomyslíme však trasu a srazíme se s vlakem
Pacienti nechodí, musím já za nimi a střílet
Soustruh na každém rohu ve městě
Zvlášť na Borech a v Doudlevcích
Obsluhují je bezdomovci z vůle Páně
Privátní prachmatická praxe - Externí pracoviště v ulicích
Privátní prachmatická praxe - Zemědělství a strojírenství
Privátní prachmatická praxe - Ve výkopech a tramvajích
Privátní prachmatická praxe - V systému sítí inženýrských
Salámem!
Vlakem!
Umbrtka!
Plechem!
|
||||
15. |
Království Páně Umbrtky
05:31
|
|||
(text: Strastinen)
Označili jsme království páně
Z cihel páně slepili
Z cihel co porodili muži
Ne vajíčka z drůbežáren
Pevný okraj má království páně
Jako chléb a jeho opečená kůrka
Šicím strojem lemovaná
A nejsou v ní vojáci
Uvnitř aby střežili
Ty speciální rasy dělníků
Zafouká vítr mraky se proženou
Padne na království stín
A dělá pán nátlak lyrický na lidi
Všechno je ve slunci v počasí
Do špíny v ulicích uniká plyn
Prosáklá hlína na rohu naší ulice
Na někoho něco prasklo o vánocích
Z okna vypadla gumička do kytek
Tam kde rostly jahody lesní
Sere toulavej kocour
Začíná pracovní den a taje sníh
„zatloukáme skoby do louží aby mohly plavat lodě
po řetězech a zpátky táhnout knedlíky které
u Strejců kryje mokrá utěrka"
|
Streaming and Download help
If you like Umbrtka, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp