We’ve updated our Terms of Use to reflect our new entity name and address. You can review the changes here.
We’ve updated our Terms of Use. You can review the changes here.

Selement

by Umbrtka

/
  • Streaming + Download

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality download in MP3, FLAC and more.
    Purchasable with gift card

      $4.99 USD  or more

     

  • Full Digital Discography

    Get all 22 Umbrtka releases available on Bandcamp and save 40%.

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Přesazování strejců, Komíny smrti, Hlavní stroj, V dešti mech, Selement, KKW, Spočinutí, Jaro nevidět (EP), and 14 more. , and , .

    Purchasable with gift card

      $69.48 USD or more (40% OFF)

     

1.
Provoz 04:30
(text: Strastinen) Na zdi rozmrzelá pralátka Všech padlých domů na Borech Rozmrzelá je legie na mostě I jejich stíny na domech V Doudlevcích na stromech Stíny taky 30 let prachmatické špíny Elektřina udává rytmus Kape olej, lomové dobývání, kola těžní Nejen těžba lyrických sklepů v Doudlevcích Práce, hlášení, jeřáby, stožáry vysokého napětí Chladící věže Svastikované brikety, rukozdvižné stíny Připravené k expedici Koks, prefabrikáty, steak a špíz Elektrické kytary Není už to co to bývalo Proč už se vedoucí brigády nesměje? Teskně hučí nejen těžba Ale i péče o pracující Černý deštník, černý provoz, čistá práce Závodní jídelna ve které kouzlí kuchaři Aby se jedlo nelidské Přední, zadní i fádní V restauraci v Hornickém domě Stará se jim o zuby Stará doktorka zamračená Tančí a peče tučné kazy Na zubních kamenech Dělnický a hornický steak Nic moc maso Černé stíny Obloha z masa ne ze zeleniny A oni zamračení Stále teče totéž pivo Tytéž tváře tučné Bezpeněžné laloky Tatáž horká krev Pracovní nasazení bez rekreace Bez peřin Bez lásky Jen provoz Těžba, provoz, výstavba, soumrak
2.
Prachmarsch 06:02
(text: Well) Procházíme nocí, dnem Louče nesem za pasem Brány nocí ve zdech dní Skrze rez a skrze mech Louče nesem v pařátech Ty za pasem jsou náhradní Jediný Pán Umbrtka je hoden poct a zvrácenosti Pochodňových průvodů a pochodňových průvodčích Již zapalují pasažéry všech výčitek perných prosti Pro parádu nové éry, tam v dopravě kyvadlové Do jámy, kde bytní lvové Vlk se zdravě postí Jediný Pán Umbrtka nám nahradí dvě bělma trojmem Rozšíří svůj vnadný nadkult zemí chámů duchem plochých Přívrženci jiných řádů vyvrženi v počtu hojném Opět jenom pro parádu, dali by se snáze zlákat Náš bůh pojme mnohý náklad Proto se stal pojmem Jejich bůh je osobní A náš bůh je nákladní Jediný Pán Umbrtka smí určit, který směr je blahý Číst edikty zmarodárné a zavádět kárné normy Dýmějová reforma je šedým hřebem jeho snahy Platidlem se v rámci kraje stává buket starých domů To, co hyne z nahých stromů A ssá dávné vláhy Jediný Pán Umbrtka vpřed kráčí tak Že bokem zpátky Obnovuje staré časy před shonem a před neonem Vykružuje černé džbány, povolených barev sádky Ostatní jsou zakázány a překryty ztlelou kůrou Z hory snesl Desaturo Moudrý Ivo Krátký Z fondu podzimů a zim I. K. Farben založím Jediný Pán Umbrtka se zazdil v most A dal nám runy Vzbuzuje třas garda vlků Jež mu slouží v hale z želez Jsou to vlci valbolisní, Tisknou v zubech krky, struny Mordy jejich v táhlé písni vyhláskují konec všeho V noci mručí s přísnou něhou Větří vůni Luny Jediný Pán Umbrtka zná obrodivou zkázu říše Lačné mordy šedochvostých ordinují světlu polom Roj havraních bombardérů z hangáru se noří tiše Šikují se v mlžném šeru ve výši nad tíží došků Fenriz hraje na garmošku Slunce mizí v břiše Já mám nárok na Ragnarok Snad už zítra nebo za rok Ohněm a prejtem požehnal nám Pán Milovaný soustruh, pro nějž trousí tisíc hřibů A prachmažoretky svítí stehny Podél alegorických transportů Faraon Umbrtka, který přikázal farářům fárat Neslýchaně zkyslý chán a vznešený Umbrtka car Procházíme nocí, dnem Přepisujem barvy dní Máme nárok na Ragnarok Dekalog ať lehne na bok Když do boha osobního Přijíždí bůh nákladní Do boha to bezpochyby jede
3.
Pracovna 04:00
(text: Strastinen) Tichá a důstojná komora Na myšlenky ty pravé Z okna výhled do dvora Les komínů a živá práce V místnosti hnědé důstojné Na stole hlava vladaře Ve stínu lampy plynové Zakloněný stín Sune se pomalu přes papír V komoře třeba je mysliti Strategicky takticky O tažení válečném O práci výrobní Za svitu lampy plynové U hlavy vůdce hrdiny Na stole busta Umbrtky Razítko sjeho úsměvem Na papíře rukopis Iniciály typografická úprava Od Franty Která vyhovuje Ivovi V té místnosti důstojné Vše je staré a vkusné Svěrák zlacený a chromový Stříbrná míchačka Milion matek broušených A hřebíků vytahaných Osmdesát osm obručí Z okna je vidět fabrika To je moc moc dobře Ne každý to tak má Skartokrat, prachmatik, neznaboh V pracovně k práci usedá
4.
(text: Well) Kdo by nechtěl něco sejmout katapultem To něco tím učiniti ničím Veden Pánem stavím obří dobyvadlo Vzdálený cíl rozjařeně ničím Katapult — Pluta kat — stejně už to není ani planeta Můžeš si poplakat — stejně už to není ani planeta Kdo by nechtěl uvést pojmy na pravdivou míru Merkur že je planeta? Snad bdím, či má mě v merku REM? Merkur, to je stavebnice konstruktérů míru! Aby se to nepletlo, přijď smrt Merkuru Merkurem Rypadlem z Merkuru — larvu zmaru vrýt Merkuru pod kůru S Umbrtkou na kůru — larvu zmaru vrýt Merkuru pod kůru Kdo by také nechtěl něco učiniti pro lid Prozářit mu žití jako noční nachy bolid „Jakým kouzlem prospět Zemi?“ ptá se šedý Odin Poučme se na tragických událostech z rodin: Děda se nadýchal špatného vzduchu Tam v Dachau Zbyla hrst prachu a maz Vnuk se zas nechtěně nadechl much Při jízdě na dachlu Kýchl a zlomil si vaz Kdo oba úkladně zabil? Dech. Proto se zasaďme o jeho úplný Zákaz Zakázat lidem dech — dechberoucí dobrodiní na lidech Slech prostý vzdechů všech — dechberoucí dobrodiní na lidech
5.
(text: Well) Už ani vaťák nezahřeje Už ani čelovka nesvítí Vzpomínka vzlíná jak odkudsi ze sna Sněného v zákoutí pracovní doby Cos matně noří se temného z mokřadu Mé vlastní ostatky vpletené v kovu Třináct mých lebek a břemeno břitů Mé kostry srůstají s žebrovím stroje Vzpomínám, že jsem už tolikrát zemřel Vedený touhou frézovat Měsíc A noc je překrásná I ona samotná stíná své lampy Pochmurná elektroeroze nokturna Fabrika na marnost Marnost nad farnost Vstávej a opouštěj svět živých lidí Musíš jít s námi za prací do tmy Každý hlupák políbený nocí Cítí se být jejím vyvoleným Ty ale víš, jak ukojit hlad Její a svůj a výroby Následuj šedou touhu I ty musíš frézovat Měsíc Chrliče zvracejí palčivou tmu Stín vrata věčnosti vypáčil V cementárně se opět svítí Je třeba vyrobit nové noční nebe Nové planety a trabanty z betonu Nové souputníky a protivníky z kovu Těžce hrubovat frézou Dokončit zahloubením Vykousat ozubení Frézovat Měsíc
6.
Pracanti 02:45
(text: Strastinen) Zas vrátili se pracanti Cihly mi do peřin složili A tašky ze střechy Tam kde suším ořechy Zas byt je prachu plný A pachu Ve vaně malta V záchodě vajgly Zas sprostě řvou A řežou krovy Já sladce dýchám do peřin Je podzim zpátky Listí a déšť a za okny Ze střechy padají Od piva zátky Zas brečí zmoklí pracanti A okap celý rezavý Ó Ivo náš pane skartický Zas vrátila se okapová roura Do bicí soupravy navždycky
7.
Vzlínání 02:41
(text: Strastinen) Omítkami vzlíná krev Lidí v patrech nižších U střechy se smísí s krví Lidí z pater vyšších Na anténách, komínech K nebi poulí oči Než ji spláchne deštík nebo Sama dolů skočí Všechno vzhůru směřuje Vše se dere k bohu On však tajně rozvěšuje Sítě v nízkém hlohu Neboť ví, že padneme Do bezduché špíny Modlíme se ožralí a S hubou plnou hlíny Omítkami vzlíná krev Semeno a hovno Učíme se mlčet o tom Čemu není rovno Omítkami vzlíná krev Sisyfovská, hloupá Bytujeme ve stoupačce Málokdo však stoupá
8.
Papežem 11:37
(text: Well) I. StandarTní okruh Rozvážný pohyb Tělesem dráhy Pražcové luhy Koleje studí Kol duše žádná Ze tmy se plíží Jan Pavel II. Překotný do štěrku úskok je spásou Wojtyła zrychluje v ryčivém svistu Směje se po polski jako píst šišlavý Nižádné stavědlo v jízdě ho nestaví Tryskem se Kristem se Protaví tmou Z kováren svěcených zvláštní má vozík Standardy železnic naplní věrně Kýžené nápravy dočkal se v dvojkolí Normální rozchod ho lásce dík nebolí Čtrnáct set Třicet pět Milimetrov V zatáčkách naklopen k rameni kloní tvář Přízračný vozíčkář, valivá ložiska Plaší, když zapíská, zajíce z oblouku Odpor a poloměr, úměrnost nepřímá Náledí nevnímá, ni vlastní poddrnnost Křižuje Radbuzu, do ruda žhaví most Oči žhnou Za ním žhne Jiskrný chvost Chodci nočních kolejí Ohroženi papežem Na své káře Wojtyła Vlakodlaku podoben U Točníku samovrah Sražen spěšným papežem Invalidní samohyb Víří rez a seje len Naskočit mu na záda Do boha jet papežem Skvost černého pasažérství Zrádnější než přízeň žen Nápapežných náskoků Obtížné je dosíci Fantóm pevně svírá berlu Vagabundy kosící II. Benedikt XVI. holduje pytláctví Drážnímu pychu Přestrojen za starší dámu Bez ostychu S igelitkou německého přízvuku Se na záchodě doličuje škubavě A pak už hurá do kupé si čapnout Jezdí dvojkou, blízko lidu A v tom kodrcavém klidu Po očku si přeměřuje Cestujících spoluhlavy Na kožence Nesklizené melouny Jak usínají houpavě Krok krku vratký Sem tam úder o sklo Duní nahnile či zrale Záškub ze spánku a zpátky Přetopené sny se potí vsedě Hle, lebeční interpunkce Hlavy o sebe a o sklo bijí V Morseově abecedě Ratzinger jí rozumí Vždyť učil se jí v mládežnickém spolku Také rozpoznávat stromy Oheň rozdělat i v dešti Řádně zdravit… Když průvodčí projde Papež nenápadně do tašky Si předvybrané hlavy sklízí Na konečné vystupuje A peláší s nimi k Římu Opatrně, to aby z nich Nevytřásl sen Staniční rozhlas varuje: Usnete-li ve vlaku Riskujete krádež hlavy Papežem III. Znavené jsou nohy, kola, směna končí pozvolna Na Slovanech nalezena všepapežská vozovna Kasta starých štamgastů stůl u Kostečků po staletí střeží Své výstavní sezení však před papeži uhlídají stěží Zkostnatělá bezbožnost těch bolestínských belzebubů Mizí s řevem, jenž se topí v pochodové polce Z plastového dubu dobrý štamgastůl se třese, když se K němu běsně po kolejích sunou svaté stolce Sakrální střídání, odsun, tedy vyhnání: Pryč jsou strejci, v jejich místě pontifové brebentí Strejci s hubou o třech zubech — překonaní tridenti Sedávají u Kostečků biskupové římští Ivoš kouká, kdo mu to tam staré zvyky tříští Oni zvou ho ke stolu, kde nabírají síly Ivoš vláčně přisedá a snaží se být milý Karol Józef Wojtyła Joseph Ratzinger A Ivo Krátký Dřepí spolu u kořaly, dřepí spolu u piva Umbrtkovi pod nos voní z kadidelnic startky Ani jeden z trojice Neví, že je bůh Ti dva mluví o svých cestách, Ivo občas zazívá Občas něco zahuhlá a zní to jako jidiš Ale spíš už Vypil příliš IV. V drážní sféře slouží řada metalových jinochů Z papežského řádění jsou rozladěni doběla Touží skončit nepřípojnou vatikánskou epochu Nejsou sami — tak se rodí aliance nesmělá Železniční metalisté Lítí sedesvakantisté A zhrzení štamgastové slovanští Říkají si na sabatu pomstychtivé „Ano“ Všichni sice celí nesví z nečekaných spojenectví Přesto táhnou spiklenecky za jediné lano Z odporných jim papežů se má stát řídký krevní šlem Zhoubnou cestu vlakovou s tím zlozámyslem stavějí Osnují srážku Papeže s papežem Kolize je neodvratná Náhle výkřik: „Cože!“ Kdos další si nárokuje kolejové lože Další objekt neschválený prudce kvapí po trati Míří týmž do boha směrem, bez jména či opratí „To je sám Pán Umbrtka!“, dí výpravčí Šulc z oken Ivo jede Karlštejnem, po svém, neboť bokem Ze skořepin úžasu se konec hrubě klube Trojice se po třech trasách blíží do bodu B Karol Józef Wojtyła Joseph Ratzinger A Ivo Krátký Jakou hmotu zplodí srážka těchto trakčních částic? Vzduchem brní napětí, jež zažehává troud I churavá závora se v Chrástu chvěje, chrastíc Další vývoj událostí Ovšem nelze odhadnout Na farní lokomotivě Jede Umbrtka vztyčit kříž Zda nahoru, či dolů bude Ježíš To se nedozvíš To se nikdy nedozvíš
9.
O Bohovi 05:00
(text: Strastinen) Chvíli chutnáš prejtem Chvíli steakem z podkrovních řas Chvíli měníš šírání za úsvit, chvíli expresi za třas Jsi podoben plechům a práchnivým trámům Jsi obraz, jsi omšelý Pán a zlatý Bůh Jsi chrám i rozpadlý dům Když přicházím k Tvým kolejím K Tvým květům od námraz Jsi podoben ledu, jsi ohněm Jsi mincí dne a jsi též snem V tvých očích je příkrov zimní I bahno jarních cest Ptám se Tě na cestu, na směr, na hymny a cíl Ty kýváš břichem, točíš hlavou Nevíš, je-li den či noc My jdem k Tvým přístavům K Tvým komínům a fabrikám Jdem s Tebou do práce Jdem s Tebou na pivo Bydlíš tak vysoko Tak nebesky Tak císařsky Tak sám a žádné baroko Jdu kolem Tebe Pokyneš hlavou Cítím se požehnán
10.
Zabiják 09:37
(text: Strastinen) Za továrnou pohanství Zaťaté kromlechy vbetonu Černé nebe nad plání Na nebi podpisy komínů Mraky slunce vyhání Pláň široká špinavá Toxická zahrada V kouři jsou tyče a lešení Hlínu posiluje bednění Hlavou dolu dělníci zasnění Nekonečné procesí vdělnických halenách Vdálce drnčely zvonky vtovárnách Údery bucharů, mystický rytmus jako vpeřinách Štětka, dělník, cikán, vláček osobák Klempíř šel za ní a vysvětloval Jak to všechno funguje Pracovník konal za bílého dne Nějakou zlověstnou noční práci Něžně pozoroval tu mašinu Na výrobu chlastu Umbrtka dává trojrozměrné rozkazy Pro trakci i pro práci Pomádu natřít na hlavu i na globus Honem na autobus Studentka nese desky ulicí Pak hned má chlastu plnou palici A malty plnou košilku. Pán tam byl Však jen na chvilku Z lešení odkapává Krev mladých pracantů Byl to klempířský tovaryš Přes rameno brašnu, vhlavě plyš Sekal tam dobrotu Lucerna překážela Ve výhledu na pád Sekal tam dobrotu Pracoval rád Zeď potravní čáry Táhnoucí se k obzoru Barbarský zápach jatek Hloučky řezníků v zástěrách Od krve pracovní zmatek Jitro stále tone v tmách Temná ta zákoutí Zčernalá vlhkem a špínou Křik jako by někoho vraždili Bála se, že najde tělo páně Probodané, naplněné hlínou Z dálky splýval ten zástup v šeď Nikdo se nezasmál Oči upřené k Umbrtkovi Jako by na rohu Částkovy a Koterovské stál „Inu víte, čeká mě dneska tolik práce.“ „Tak tak, nikdo to za nás neudělá, viďte.“ Mezi stropem a otlučeným prádelníkem Věčně odchlípnutá tapeta Práce toť nekonečná štafeta Jako bota dámy zutá Za ní ztopořený stín Když byl hotov, přitáhl si kovovou kozu A přehodil přes ni všechny díly Postrádal rozum a zbaven síly Jen zaklapnout závoru a zašít díry Baňky sdlouhými hrdly A spirálované chladiče Na zastřešeném dvorku Alkoholik sleduje výrobu lihovin Básník miluje svou holku A upíjí se zvin Kořalna prázdná bez páně Klempíř si opřel lokty o stůl Má doma krky na živení Husí krk a bužírku a kecá Potomků jeho není Je sám a život se mu hnusí „Tak co, Ivoši, zaplatíš rundu? Každýmu jeden utrejch.“ „Jděte mi k šípku, vy pořád myslíte jen na samý nepravosti. Měli byste více chodit na okruhy. StandarT se dá, ten je Krátký.“ Potom ho dal, ale tak surově Div mu nepolámal údy Tak zrodil se dle Darwina Náš skartický bůh Z opice, ale má duchovní chůdy Tahle čtvrť se mu zdá slušná Aby ne! Slovany, vždyť tam bydlíme Denně se zde časně vstává Přišívají se knoflíky K pracovním modrákům Poslouchá se heavy metal nebo doom „No těmhle teda musí jít ručičky od práce, jen co je pravda.“ „Hele, i toho druhého znám.“
11.
Konec boha 03:24
(text: Strastinen) Usnul bůh starý Do boha nového Když jel Ulehl poutník starý Když do boha Starého šel Opil se vrah úkladný Že jeho bůh Nebyl nákladní Opil se vrah úkladný Když upíjel se ze zel Naboural tramvaj Řidič znavený Bůh zemřel Bůh hromadný Boha pohřeb Rakev osobní Pohřební obřad Nebyl vůbec nákladný Bůh nový Ivo Bratra boha starého Nepozná Hospodina Víra stará pryč Mezi lidmi není Jen špína a hlína Pán Ivo transportů vlakových lord Lahvovým pivem Jak náboji nacpaný kolt Nepřítel nesilný Nepřítel nebohý Lahvovým pivem jak náboji Nacpaný kolt Pán Ivo prejtový Ivo král faraon Nikdy neodpoví V hospodě pivní shon Tam v jícnu bídníků Zachovat paniku Rozdrtit bezvěrců dóm Víra stará pryč Mezi lidmi není Jen špína a hlína Ve vlaku na tábor spí Ježíš pán Než v branách smrti Bude hlínou zasypán A nebo betonem Plastovým snem Ivo je vyvýšen A proto se nestydí
12.
(text: Well) Živí mě tma Potažmo úřad, kde je vážena A do nějž denně docházím Už za tmy Ozubené zdi a beton bez oken Kde v chodbách voní savo, kovral Poleptaný křen, tuhnoucí krev A noční pražce, plísně knihoven Ty chodby denně opouštím Až za tmy Po zrnech a po slzách Tma dobývána z dřevních lednic Chromých cihel, osiřelých Zahrad, kafí, dopisů a per Z podpaží polednic Či z podzimního asfaltu A zatravněných švů Komínů putujících Polapených do ostnatých sítí Z oblak jílovitých tma těžena Proudovými rypadly Zřím jejich křídla vyplňovat nebe A z nich olejnatý pel Jak něžně na jabloně sedá Velmi bedlivě tma odbírána Z nádorů ve tvaru těla Z rozsudků a zpod omítek A zpod spodních vod Ve sklepech zaslepených domů Chorálovým zpěvem chorých zářivek Zní laboratoř, kde hledáme zdroje tmy Dostupné pro všechny I pro sluneční národy Na něž ji z výše shazovat se sluší V rámci umanutární pomoci Proti jejich vůli a pro jejich dobro A když kopáči či poustevníci Natrefí na netušená ložiska Chystáme výjezdy A zřizujeme doly, kam se plouží Staří lidé, koně, stroje věčně lopotit Pak z jejich očí, nozder Potu louží, prašných turbín a polovic plic Setřeme další tmu -- to propastné nic Jež bludně hloubí Generální úřad pro tmu Přidružený ústav pro stín Líheň pravdy, výspa vědy Místo radostí a hostin V kantýně čpí lančmít zdarma Podzemní, a proto bledý Zapařená morku varna Co zbude, se zamrazí Neplýtvat a plnit plány Spravedlivě měřit postih Vypnout v rámech bezpečnostních Nebezpečné obrazy Stěny dělem omývány Z mračen stažen stříbra lem Výdej černé svatozáře Na základě formuláře M Nevím, kdy jsem nastoupil Dveře kanceláře nesou však mé jméno Před jménem se překlápějí Pevné listy funkcí, úloh V souladu s tím na ramenou Střídají se výložky A divné tváře V kalných odrazech mé tváře Strany pracovního kalendáře Nečitelné pragotrony Nedívám se na ně zblízka Není, co tím získat Po své složce slušný člověk nepátrá Vždyť práci dělám pro práci A pro tmu Vím hodně o tmě A tma hodně o mně Proto sem patřím Říkám to skromně A jsem si povinně jistý Nesmírně si cením Přísné důvěry svých nadřízených A důvěrné nemluvnosti kolegů A zaměstnaneckých výhod Z nichž tou nejvyšší je dar Ampule zahuštěné tmy Pro rychlou spásu před sluncem Před jeho náznaky A nevhodnými myšlenkami Které svůdně bolí Už léta ji nevyndávám z úst Skřípu o ni zuby Omývám ji alkoholy Jezdím po ní jazykem To neustálé pnutí Před konečných prokousnutím Stalo se mi čímsi jako klidem Kdykoli křičí člověk ze spaní Křičí tmu Proto s ním v místnosti Jsou vždy vyslanci úřadu Již skryti v koutě potají Tmu hodnotí a jímají Sám často bývám v jejich řadách Sám též čím dál častěji je zahlédnu Ve chvílích náhlých probuzení Do tmy Generální úřad pro tmu Tuhou tepnu světla protnu V sobě střepem zrcadlovým Kdo ví, co ještě se dovím Z potřeby tmě vyhovět A z potřeby tmu nezradit A z potřeby tmu naplnit Tmu dýchat, kašlat, polykat Tmou prolít rány rodných vad Být rozechvělým svědkem chvil Kdy spady zpod se noří nad A tmu snad také ovládat A zadusit jí všechna "snad" A z potřeby tmu upotřebit Z potřeby tmu konejšit A z potřeby tmu pochopit Tmu živím
13.
Hosté konce 03:13
(text: Strastinen) Buďme hosté ducha páně Pokorní a tiší V tom co je pravda a přátelství Buďme vcelku pomalí a pijme spolu Je poslední rok Země Poslední podzim Buďme silní s vírou Ženy byly krásné Ve vzpomínce, v milování Teď pijem k nim Buďme spolu do konce U piva a Becherovky S metalem v černém Po kapsách už jen stovky V mlze alej na hřbitově Urnový háj na dušičky Surová budoucnost v hrobě Zhaslé svíčky Vzpomínejme tam pod stromy Zlatými na podzim jako pivo Mlhou naproti nám teď Krátký kráčí Ivo
14.
Lokál 06:13
(text: Strastinen) Pivo a rum zde jsou pány Pro někoho konec Pro jiného zrání V tom koutě temném Severních Čech Lehl si zběh s ženou Z dávných časů Než uzrál jejich čas Přišli o vlas i hlas A o ustlání Pod kovovou věží Pod vzpomínkou na ty pláně Pod bohem co za ní visí Hangáry a stožáry Vysokého napětí Páně Skryjme se na podzim Za silné barvy Do hromad listí Buďme mráz a zvon Ráno mlhavé Cihle cihlu podpírá Skryjme své puzení Silné vbloky betonu Na pláních hozené Mezi dřevěné pražce Ušlechtilé jako krásné oči Sami sobě blíž a blíž Zažeňme shon zrušme ryby Tišme se do síly Do bukových klád Pod sněhem netknutým Měňme z noci své Rampouchy v den Měňme se s obdobími Tečme s jarem S hlínou spěme S prostředím cest S mlhou oknem Líbat rudé plody Hebký večer mezi hroby Veverka i sova zdobí Háj tento hrubých ozvěn Ze sprostého města Zastavujme a tavme Mysl v lahvích Do vinět provlhlých Tam je starý duch A sáňky sopránové Zpěvačky bez podprsenky Jedna za druhou v úterý Prázdné sklenky Vyholené podpaží Vypité údolí pondělní Vlakem osobním, intimním Koženým pomalu projíždět Hebký večer mezi hroby Veverka i sova zdobí Háj tento hrubých ozvěn Ze sprostého města Minulost byla jiná cesta Denně v poledne vstát U konve s čajem tichou modlitbu Tichý hliněný stát Reprodukce chmurného Dunění vpodkroví Byl to pohřební rok S dobou se nedržel krok Dvě věže dva hrnky
15.
Lebenkopf 05:18
(text: Well) Viděl jsem Jak si Slunce nárokuje kopce Vráží horké klíny do prázdných pevností Pyšně vstupuje do měst A razí v ulicích lesklé šachty Jeho andělé v podivných uniformách Se nesli na tichých nohách šelem Prostředky silnic a po dlažbách Pohledy upřené do oken Na náměstích stály zlaté tanky Z hlavní vyvěral hmyz Jedovatá zeleň Život Život pod Sluncem To slovo pálilo z rozhlasu, z plakátů Z pochodových rytmů Přísných paprsků Strachu bylo mezi lidmi tolik Že se dal koupit V malých místnostech Se stolní lampou Coby podobiznou toho jejich vůdce Říkal jsem si utéct Utéct Znám rokle a převisy Znám ty cesty Skryju se v mokrém listí Ale nebyl jsem sám Ještě té noci jsme se milovali Nazítří přišla celá bledá Vyprávěla strašné věci Zněly jako báseň Podél parkové zdi stálo Devět odsouzených Řad zářivých katů proti nim Vteřina před výstřely Vtom Nad nimi zastudila mračna Kati znejistěli, sklonili své zbraně Vytoužený déšť po víc jak roce Ona však šla dál a ani nevzhlédla Po levé ruce čím dál bližší déšť Po pravé ruce váhající soud A obě ruce svázané Šla po hranici, zastavenou chvílí A neudělala nic, nic nevykřikla Neuměla, nemohla Nesměla Byla si příliš jista, že Déšť poleví Chlapce popraví Ve schránce žhnuly dopisy Bylo to vidět z dálky Utéct a skrýt se Ale nebyl jsem sám Do kufru jsem si sbalil Hlavně knížky Potom už jsem ji neviděl A takových nás tam bylo mnoho Prý jsme chtěli žít moc málo A ani jinak neuměli Nemohli Nesměli Po příjezdu nám uřezali Víčka a stíny Ti sluneční je naházeli do jediné jámy Ještě se hýbaly Když na ně dopadalo vápno A brzy přestaly přicházet noci Jediná jáma, jediný den Horečka a její ostrý zápach O svém bohu jsem s ostatními Mluvil jen jednou Smáli se, několik naslouchalo Ale nestálo za to Zapamatovávat si tváře Někde daleko se prý bojovalo Těžké kapky srážely vazy zlatých měst Ale pro mne v tom nebyla naděje Cítil jsem chřtán Slunce Za dveřmi pecí Cítil jsem Že cítí mne Myslel jsem na noc, jíž teče voda Na omítku šedého domu Na ni Na mokré listí a cesty Po nichž jsem neutekl Myslel jsem na svého boha Netečného a vzdáleného Nemodlil jsem se Ani mu nespílal Snad jen trochu modlil A trochu spílal Když přišel čas mého poledne Byl jsem slabý a klidný Ivo Přichystej nové tělo Z betonu, železa, plechu a rtuti Projdu Sluncem a povstanu Po tvém boku a vývodu z něj Hořím Něco ze mne se vrací Do přítmí střepů a starých lednic Do míru tvého vláčného díla Do vlhké špíny Do skartu.

credits

released December 9, 2012

license

all rights reserved

tags

about

Umbrtka Plzen, Czech Republic

Loud and inept noises since 2000.

contact / help

Contact Umbrtka

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Umbrtka, you may also like: