Selement

by Umbrtka

/
1.
04:30
2.
06:02
3.
04:00
4.
5.
6.
02:45
7.
02:41
8.
11:37
9.
05:00
10.
09:37
11.
03:24
12.
13.
03:13
14.
06:13
15.
05:18

credits

released December 9, 2012

tags

license

all rights reserved

about

Umbrtka Plzen, Czech Republic

Loud and inept noises since 2000.

contact / help

Contact Umbrtka

Streaming and
Download help

Track Name: Provoz
(text: Strastinen)

Na zdi rozmrzelá pralátka
Všech padlých domů na Borech
Rozmrzelá je legie na mostě
I jejich stíny na domech
V Doudlevcích na stromech
Stíny taky
30 let prachmatické špíny
Elektřina udává rytmus
Kape olej, lomové dobývání, kola těžní
Nejen těžba lyrických sklepů v Doudlevcích
Práce, hlášení, jeřáby, stožáry vysokého napětí
Chladící věže

Svastikované brikety, rukozdvižné stíny
Připravené k expedici
Koks, prefabrikáty, steak a špíz
Elektrické kytary

Není už to co to bývalo
Proč už se vedoucí brigády nesměje?
Teskně hučí nejen těžba
Ale i péče o pracující
Černý deštník, černý provoz, čistá práce

Závodní jídelna ve které kouzlí kuchaři
Aby se jedlo nelidské
Přední, zadní i fádní
V restauraci v Hornickém domě
Stará se jim o zuby
Stará doktorka zamračená
Tančí a peče tučné kazy
Na zubních kamenech
Dělnický a hornický steak
Nic moc maso
Černé stíny
Obloha z masa ne ze zeleniny
A oni zamračení
Stále teče totéž pivo
Tytéž tváře tučné

Bezpeněžné laloky
Tatáž horká krev
Pracovní nasazení bez rekreace
Bez peřin
Bez lásky
Jen provoz

Těžba, provoz, výstavba, soumrak
Track Name: Prachmarsch
(text: Well)

Procházíme nocí, dnem
Louče nesem za pasem
Brány nocí ve zdech dní
Skrze rez a skrze mech
Louče nesem v pařátech
Ty za pasem jsou náhradní

Jediný Pán Umbrtka je hoden poct a zvrácenosti
Pochodňových průvodů a pochodňových průvodčích
Již zapalují pasažéry všech výčitek perných prosti
Pro parádu nové éry, tam v dopravě kyvadlové
Do jámy, kde bytní lvové
Vlk se zdravě postí

Jediný Pán Umbrtka nám nahradí dvě bělma trojmem
Rozšíří svůj vnadný nadkult zemí chámů duchem plochých
Přívrženci jiných řádů vyvrženi v počtu hojném
Opět jenom pro parádu, dali by se snáze zlákat
Náš bůh pojme mnohý náklad
Proto se stal pojmem

Jejich bůh je osobní
A náš bůh je nákladní

Jediný Pán Umbrtka smí určit, který směr je blahý
Číst edikty zmarodárné a zavádět kárné normy
Dýmějová reforma je šedým hřebem jeho snahy
Platidlem se v rámci kraje stává buket starých domů
To, co hyne z nahých stromů
A ssá dávné vláhy

Jediný Pán Umbrtka vpřed kráčí tak
Že bokem zpátky
Obnovuje staré časy před shonem a před neonem
Vykružuje černé džbány, povolených barev sádky
Ostatní jsou zakázány a překryty ztlelou kůrou
Z hory snesl Desaturo
Moudrý Ivo Krátký

Z fondu podzimů a zim
I. K. Farben založím

Jediný Pán Umbrtka se zazdil v most
A dal nám runy
Vzbuzuje třas garda vlků
Jež mu slouží v hale z želez
Jsou to vlci valbolisní,
Tisknou v zubech krky, struny
Mordy jejich v táhlé písni vyhláskují konec všeho
V noci mručí s přísnou něhou
Větří vůni Luny

Jediný Pán Umbrtka zná obrodivou zkázu říše
Lačné mordy šedochvostých ordinují světlu polom
Roj havraních bombardérů z hangáru se noří tiše
Šikují se v mlžném šeru ve výši nad tíží došků
Fenriz hraje na garmošku
Slunce mizí v břiše

Já mám nárok na Ragnarok
Snad už zítra nebo za rok

Ohněm a prejtem požehnal nám Pán
Milovaný soustruh, pro nějž trousí tisíc hřibů
A prachmažoretky svítí stehny
Podél alegorických transportů
Faraon Umbrtka, který přikázal farářům fárat
Neslýchaně zkyslý chán a vznešený Umbrtka car

Procházíme nocí, dnem
Přepisujem barvy dní

Máme nárok na Ragnarok
Dekalog ať lehne na bok
Když do boha osobního
Přijíždí bůh nákladní

Do boha to bezpochyby jede
Track Name: Pracovna
(text: Strastinen)

Tichá a důstojná komora
Na myšlenky ty pravé
Z okna výhled do dvora
Les komínů a živá práce

V místnosti hnědé důstojné
Na stole hlava vladaře
Ve stínu lampy plynové
Zakloněný stín
Sune se pomalu přes papír

V komoře třeba je mysliti
Strategicky takticky
O tažení válečném
O práci výrobní

Za svitu lampy plynové
U hlavy vůdce hrdiny
Na stole busta Umbrtky
Razítko sjeho úsměvem
Na papíře rukopis
Iniciály typografická úprava
Od Franty
Která vyhovuje Ivovi

V té místnosti důstojné
Vše je staré a vkusné
Svěrák zlacený a chromový
Stříbrná míchačka

Milion matek broušených
A hřebíků vytahaných
Osmdesát osm obručí
Z okna je vidět fabrika

To je moc moc dobře
Ne každý to tak má
Skartokrat, prachmatik, neznaboh
V pracovně k práci usedá
Track Name: Kdo by nechtěl
(text: Well)

Kdo by nechtěl něco sejmout katapultem
To něco tím učiniti ničím
Veden Pánem stavím obří dobyvadlo
Vzdálený cíl rozjařeně ničím

Katapult — Pluta kat — stejně už to není ani planeta
Můžeš si poplakat — stejně už to není ani planeta
Kdo by nechtěl uvést pojmy na pravdivou míru

Merkur že je planeta? Snad bdím, či má mě v merku
REM?
Merkur, to je stavebnice konstruktérů míru!
Aby se to nepletlo, přijď smrt Merkuru Merkurem
Rypadlem z Merkuru — larvu zmaru vrýt Merkuru pod
kůru
S Umbrtkou na kůru — larvu zmaru vrýt Merkuru pod
kůru

Kdo by také nechtěl něco učiniti pro lid
Prozářit mu žití jako noční nachy bolid
„Jakým kouzlem prospět Zemi?“ ptá se šedý Odin
Poučme se na tragických událostech z rodin:
Děda se nadýchal špatného vzduchu
Tam v Dachau
Zbyla hrst prachu a maz
Vnuk se zas nechtěně nadechl much
Při jízdě na dachlu
Kýchl a zlomil si vaz
Kdo oba úkladně zabil? Dech.
Proto se zasaďme o jeho úplný
Zákaz

Zakázat lidem dech — dechberoucí dobrodiní na lidech
Slech prostý vzdechů všech — dechberoucí dobrodiní na
lidech
Track Name: Frézovat Měsíc
(text: Well)

Už ani vaťák nezahřeje
Už ani čelovka nesvítí
Vzpomínka vzlíná jak odkudsi ze sna
Sněného v zákoutí pracovní doby

Cos matně noří se temného z mokřadu
Mé vlastní ostatky vpletené v kovu
Třináct mých lebek a břemeno břitů
Mé kostry srůstají s žebrovím stroje
Vzpomínám, že jsem už tolikrát zemřel
Vedený touhou frézovat Měsíc

A noc je překrásná
I ona samotná stíná své lampy
Pochmurná elektroeroze nokturna
Fabrika na marnost
Marnost nad farnost
Vstávej a opouštěj svět živých lidí
Musíš jít s námi za prací do tmy
Každý hlupák políbený nocí
Cítí se být jejím vyvoleným
Ty ale víš, jak ukojit hlad
Její a svůj a výroby
Následuj šedou touhu
I ty musíš frézovat Měsíc

Chrliče zvracejí palčivou tmu
Stín vrata věčnosti vypáčil
V cementárně se opět svítí
Je třeba vyrobit nové noční nebe
Nové planety a trabanty z betonu
Nové souputníky a protivníky z kovu
Těžce hrubovat frézou
Dokončit zahloubením
Vykousat ozubení

Frézovat Měsíc
Track Name: Pracanti
(text: Strastinen)

Zas vrátili se pracanti
Cihly mi do peřin složili
A tašky ze střechy
Tam kde suším ořechy

Zas byt je prachu plný
A pachu
Ve vaně malta
V záchodě vajgly

Zas sprostě řvou
A řežou krovy
Já sladce dýchám do peřin
Je podzim zpátky
Listí a déšť a za okny
Ze střechy padají
Od piva zátky
Zas brečí zmoklí pracanti
A okap celý rezavý

Ó Ivo náš pane skartický
Zas vrátila se okapová roura
Do bicí soupravy navždycky
Track Name: Vzlínání
(text: Strastinen)

Omítkami vzlíná krev
Lidí v patrech nižších
U střechy se smísí s krví
Lidí z pater vyšších

Na anténách, komínech
K nebi poulí oči
Než ji spláchne deštík nebo
Sama dolů skočí

Všechno vzhůru směřuje
Vše se dere k bohu
On však tajně rozvěšuje
Sítě v nízkém hlohu

Neboť ví, že padneme
Do bezduché špíny
Modlíme se ožralí a
S hubou plnou hlíny

Omítkami vzlíná krev
Semeno a hovno
Učíme se mlčet o tom
Čemu není rovno

Omítkami vzlíná krev
Sisyfovská, hloupá
Bytujeme ve stoupačce
Málokdo však stoupá
Track Name: Papežem
(text: Well)

I.
StandarTní okruh
Rozvážný pohyb
Tělesem dráhy
Pražcové luhy
Koleje studí
Kol duše žádná
Ze tmy se plíží
Jan Pavel II.

Překotný do štěrku úskok je spásou
Wojtyła zrychluje v ryčivém svistu
Směje se po polski jako píst šišlavý
Nižádné stavědlo v jízdě ho nestaví
Tryskem se
Kristem se
Protaví tmou

Z kováren svěcených zvláštní má vozík
Standardy železnic naplní věrně
Kýžené nápravy dočkal se v dvojkolí
Normální rozchod ho lásce dík nebolí
Čtrnáct set
Třicet pět
Milimetrov

V zatáčkách naklopen k rameni kloní tvář
Přízračný vozíčkář, valivá ložiska
Plaší, když zapíská, zajíce z oblouku
Odpor a poloměr, úměrnost nepřímá
Náledí nevnímá, ni vlastní poddrnnost
Křižuje Radbuzu, do ruda žhaví most
Oči žhnou
Za ním žhne
Jiskrný chvost

Chodci nočních kolejí
Ohroženi papežem
Na své káře Wojtyła
Vlakodlaku podoben
U Točníku samovrah
Sražen spěšným papežem
Invalidní samohyb
Víří rez a seje len
Naskočit mu na záda
Do boha jet papežem
Skvost černého pasažérství
Zrádnější než přízeň žen
Nápapežných náskoků
Obtížné je dosíci
Fantóm pevně svírá berlu
Vagabundy kosící

II.
Benedikt XVI. holduje pytláctví
Drážnímu pychu
Přestrojen za starší dámu
Bez ostychu
S igelitkou německého přízvuku
Se na záchodě doličuje škubavě
A pak už hurá do kupé si čapnout
Jezdí dvojkou, blízko lidu
A v tom kodrcavém klidu
Po očku si přeměřuje
Cestujících spoluhlavy
Na kožence
Nesklizené melouny
Jak usínají houpavě
Krok krku vratký
Sem tam úder o sklo
Duní nahnile či zrale
Záškub ze spánku a zpátky
Přetopené sny se potí vsedě
Hle, lebeční interpunkce
Hlavy o sebe a o sklo bijí
V Morseově abecedě
Ratzinger jí rozumí
Vždyť učil se jí v mládežnickém spolku
Také rozpoznávat stromy
Oheň rozdělat i v dešti
Řádně zdravit…
Když průvodčí projde
Papež nenápadně do tašky
Si předvybrané hlavy sklízí
Na konečné vystupuje
A peláší s nimi k Římu
Opatrně, to aby z nich
Nevytřásl sen
Staniční rozhlas varuje:
Usnete-li ve vlaku
Riskujete krádež hlavy
Papežem

III.
Znavené jsou nohy, kola, směna končí pozvolna
Na Slovanech nalezena všepapežská vozovna
Kasta starých štamgastů stůl u Kostečků po staletí střeží
Své výstavní sezení však před papeži uhlídají stěží
Zkostnatělá bezbožnost těch bolestínských belzebubů
Mizí s řevem, jenž se topí v pochodové polce
Z plastového dubu dobrý štamgastůl se třese, když se
K němu běsně po kolejích sunou svaté stolce
Sakrální střídání, odsun, tedy vyhnání:
Pryč jsou strejci, v jejich místě pontifové brebentí
Strejci s hubou o třech zubech — překonaní tridenti

Sedávají u Kostečků biskupové římští
Ivoš kouká, kdo mu to tam staré zvyky tříští
Oni zvou ho ke stolu, kde nabírají síly
Ivoš vláčně přisedá a snaží se být milý
Karol Józef Wojtyła
Joseph Ratzinger
A Ivo Krátký
Dřepí spolu u kořaly, dřepí spolu u piva
Umbrtkovi pod nos voní z kadidelnic startky
Ani jeden z trojice
Neví, že je bůh
Ti dva mluví o svých cestách, Ivo občas zazívá
Občas něco zahuhlá a zní to jako jidiš
Ale spíš už
Vypil příliš

IV.
V drážní sféře slouží řada metalových jinochů
Z papežského řádění jsou rozladěni doběla
Touží skončit nepřípojnou vatikánskou epochu
Nejsou sami — tak se rodí aliance nesmělá
Železniční metalisté
Lítí sedesvakantisté
A zhrzení štamgastové slovanští
Říkají si na sabatu pomstychtivé „Ano“
Všichni sice celí nesví z nečekaných spojenectví
Přesto táhnou spiklenecky za jediné lano
Z odporných jim papežů se má stát řídký krevní šlem
Zhoubnou cestu vlakovou s tím zlozámyslem stavějí
Osnují srážku
Papeže s papežem
Kolize je neodvratná
Náhle výkřik: „Cože!“
Kdos další si nárokuje kolejové lože
Další objekt neschválený prudce kvapí po trati
Míří týmž do boha směrem, bez jména či opratí
„To je sám Pán Umbrtka!“, dí výpravčí Šulc z oken
Ivo jede Karlštejnem, po svém, neboť bokem
Ze skořepin úžasu se konec hrubě klube
Trojice se po třech trasách blíží do bodu B
Karol Józef Wojtyła
Joseph Ratzinger
A Ivo Krátký
Jakou hmotu zplodí srážka těchto trakčních částic?
Vzduchem brní napětí, jež zažehává troud
I churavá závora se v Chrástu chvěje, chrastíc
Další vývoj událostí
Ovšem nelze odhadnout
Na farní lokomotivě
Jede Umbrtka vztyčit kříž
Zda nahoru, či dolů bude Ježíš
To se nedozvíš

To se nikdy nedozvíš
Track Name: O Bohovi
(text: Strastinen)

Chvíli chutnáš prejtem
Chvíli steakem z podkrovních řas
Chvíli měníš šírání za úsvit, chvíli expresi za třas

Jsi podoben plechům a práchnivým trámům
Jsi obraz, jsi omšelý Pán a zlatý Bůh
Jsi chrám i rozpadlý dům
Když přicházím k Tvým kolejím
K Tvým květům od námraz
Jsi podoben ledu, jsi ohněm
Jsi mincí dne a jsi též snem

V tvých očích je příkrov zimní
I bahno jarních cest
Ptám se Tě na cestu, na směr, na hymny a cíl
Ty kýváš břichem, točíš hlavou
Nevíš, je-li den či noc
My jdem k Tvým přístavům
K Tvým komínům a fabrikám

Jdem s Tebou do práce
Jdem s Tebou na pivo
Bydlíš tak vysoko
Tak nebesky
Tak císařsky
Tak sám a žádné baroko
Jdu kolem Tebe
Pokyneš hlavou
Cítím se požehnán
Track Name: Zabiják
(text: Strastinen)

Za továrnou pohanství
Zaťaté kromlechy vbetonu
Černé nebe nad plání
Na nebi podpisy komínů
Mraky slunce vyhání
Pláň široká špinavá
Toxická zahrada
V kouři jsou tyče a lešení
Hlínu posiluje bednění
Hlavou dolu dělníci zasnění
Nekonečné procesí vdělnických halenách
Vdálce drnčely zvonky vtovárnách
Údery bucharů, mystický rytmus jako vpeřinách
Štětka, dělník, cikán, vláček osobák
Klempíř šel za ní a vysvětloval
Jak to všechno funguje

Pracovník konal za bílého dne
Nějakou zlověstnou noční práci
Něžně pozoroval tu mašinu
Na výrobu chlastu
Umbrtka dává trojrozměrné rozkazy
Pro trakci i pro práci
Pomádu natřít na hlavu i na globus
Honem na autobus
Studentka nese desky ulicí
Pak hned má chlastu plnou palici
A malty plnou košilku. Pán tam byl
Však jen na chvilku
Z lešení odkapává
Krev mladých pracantů
Byl to klempířský tovaryš
Přes rameno brašnu, vhlavě plyš

Sekal tam dobrotu
Lucerna překážela
Ve výhledu na pád
Sekal tam dobrotu
Pracoval rád
Zeď potravní čáry
Táhnoucí se k obzoru

Barbarský zápach jatek
Hloučky řezníků v zástěrách
Od krve pracovní zmatek
Jitro stále tone v tmách

Temná ta zákoutí
Zčernalá vlhkem a špínou
Křik jako by někoho vraždili
Bála se, že najde tělo páně
Probodané, naplněné hlínou
Z dálky splýval ten zástup v šeď
Nikdo se nezasmál
Oči upřené k Umbrtkovi
Jako by na rohu
Částkovy a Koterovské stál

„Inu víte, čeká mě dneska tolik práce.“
„Tak tak, nikdo to za nás neudělá, viďte.“
Mezi stropem a otlučeným prádelníkem
Věčně odchlípnutá tapeta
Práce toť nekonečná štafeta
Jako bota dámy zutá
Za ní ztopořený stín
Když byl hotov, přitáhl si kovovou kozu
A přehodil přes ni všechny díly
Postrádal rozum a zbaven síly
Jen zaklapnout závoru a zašít díry
Baňky sdlouhými hrdly
A spirálované chladiče
Na zastřešeném dvorku
Alkoholik sleduje výrobu lihovin
Básník miluje svou holku
A upíjí se zvin
Kořalna prázdná bez páně
Klempíř si opřel lokty o stůl
Má doma krky na živení
Husí krk a bužírku a kecá
Potomků jeho není
Je sám a život se mu hnusí

„Tak co, Ivoši, zaplatíš rundu? Každýmu jeden utrejch.“
„Jděte mi k šípku, vy pořád myslíte jen na samý
nepravosti. Měli byste více chodit na okruhy. StandarT
se dá, ten je Krátký.“

Potom ho dal, ale tak surově
Div mu nepolámal údy
Tak zrodil se dle Darwina
Náš skartický bůh
Z opice, ale má duchovní chůdy
Tahle čtvrť se mu zdá slušná
Aby ne! Slovany, vždyť tam bydlíme
Denně se zde časně vstává
Přišívají se knoflíky
K pracovním modrákům
Poslouchá se heavy metal nebo doom

„No těmhle teda musí jít ručičky od práce, jen co je
pravda.“
„Hele, i toho druhého znám.“
Track Name: Konec boha
(text: Strastinen)

Usnul bůh starý
Do boha nového
Když jel
Ulehl poutník starý
Když do boha
Starého šel
Opil se vrah úkladný
Že jeho bůh
Nebyl nákladní

Opil se vrah úkladný
Když upíjel se ze zel
Naboural tramvaj
Řidič znavený
Bůh zemřel
Bůh hromadný
Boha pohřeb
Rakev osobní
Pohřební obřad
Nebyl vůbec nákladný

Bůh nový Ivo
Bratra boha starého
Nepozná Hospodina
Víra stará pryč
Mezi lidmi není
Jen špína a hlína

Pán Ivo transportů vlakových lord
Lahvovým pivem
Jak náboji nacpaný kolt
Nepřítel nesilný
Nepřítel nebohý
Lahvovým pivem jak náboji
Nacpaný kolt

Pán Ivo prejtový
Ivo král faraon
Nikdy neodpoví
V hospodě pivní shon
Tam v jícnu bídníků
Zachovat paniku
Rozdrtit bezvěrců dóm
Víra stará pryč
Mezi lidmi není
Jen špína a hlína

Ve vlaku na tábor spí
Ježíš pán
Než v branách smrti
Bude hlínou zasypán
A nebo betonem
Plastovým snem
Ivo je vyvýšen
A proto se nestydí
Track Name: Generální úřad pro tmu
(text: Well)

Živí mě tma
Potažmo úřad, kde je vážena
A do nějž denně docházím
Už za tmy

Ozubené zdi a beton bez oken
Kde v chodbách voní savo, kovral
Poleptaný křen, tuhnoucí krev
A noční pražce, plísně knihoven
Ty chodby denně opouštím
Až za tmy

Po zrnech a po slzách
Tma dobývána z dřevních lednic
Chromých cihel, osiřelých
Zahrad, kafí, dopisů a per
Z podpaží polednic
Či z podzimního asfaltu
A zatravněných švů
Komínů putujících
Polapených do ostnatých sítí
Z oblak jílovitých tma těžena
Proudovými rypadly
Zřím jejich křídla vyplňovat nebe
A z nich olejnatý pel
Jak něžně na jabloně sedá
Velmi bedlivě tma odbírána
Z nádorů ve tvaru těla
Z rozsudků a zpod omítek
A zpod spodních vod
Ve sklepech zaslepených domů

Chorálovým zpěvem chorých zářivek
Zní laboratoř, kde hledáme zdroje tmy
Dostupné pro všechny
I pro sluneční národy
Na něž ji z výše shazovat se sluší
V rámci umanutární pomoci
Proti jejich vůli a pro jejich dobro
A když kopáči či poustevníci
Natrefí na netušená ložiska
Chystáme výjezdy
A zřizujeme doly, kam se plouží
Staří lidé, koně, stroje věčně lopotit
Pak z jejich očí, nozder
Potu louží, prašných turbín a polovic plic
Setřeme další tmu -- to propastné nic
Jež bludně hloubí

Generální úřad pro tmu
Přidružený ústav pro stín
Líheň pravdy, výspa vědy
Místo radostí a hostin
V kantýně čpí lančmít zdarma
Podzemní, a proto bledý
Zapařená morku varna
Co zbude, se zamrazí
Neplýtvat a plnit plány
Spravedlivě měřit postih
Vypnout v rámech bezpečnostních
Nebezpečné obrazy
Stěny dělem omývány
Z mračen stažen stříbra lem
Výdej černé svatozáře
Na základě formuláře M

Nevím, kdy jsem nastoupil
Dveře kanceláře nesou však mé jméno
Před jménem se překlápějí
Pevné listy funkcí, úloh
V souladu s tím na ramenou
Střídají se výložky
A divné tváře
V kalných odrazech mé tváře
Strany pracovního kalendáře
Nečitelné pragotrony
Nedívám se na ně zblízka
Není, co tím získat
Po své složce slušný člověk nepátrá
Vždyť práci dělám pro práci
A pro tmu

Vím hodně o tmě
A tma hodně o mně
Proto sem patřím
Říkám to skromně
A jsem si povinně jistý

Nesmírně si cením
Přísné důvěry svých nadřízených
A důvěrné nemluvnosti kolegů
A zaměstnaneckých výhod
Z nichž tou nejvyšší je dar
Ampule zahuštěné tmy
Pro rychlou spásu před sluncem
Před jeho náznaky
A nevhodnými myšlenkami
Které svůdně bolí
Už léta ji nevyndávám z úst
Skřípu o ni zuby
Omývám ji alkoholy
Jezdím po ní jazykem
To neustálé pnutí
Před konečných prokousnutím
Stalo se mi čímsi jako klidem

Kdykoli křičí člověk ze spaní
Křičí tmu
Proto s ním v místnosti
Jsou vždy vyslanci úřadu
Již skryti v koutě potají
Tmu hodnotí a jímají
Sám často bývám v jejich řadách
Sám též čím dál častěji je zahlédnu
Ve chvílích náhlých probuzení
Do tmy

Generální úřad pro tmu
Tuhou tepnu světla protnu
V sobě střepem zrcadlovým
Kdo ví, co ještě se dovím
Z potřeby tmě vyhovět
A z potřeby tmu nezradit
A z potřeby tmu naplnit
Tmu dýchat, kašlat, polykat
Tmou prolít rány rodných vad
Být rozechvělým svědkem chvil
Kdy spady zpod se noří nad
A tmu snad také ovládat
A zadusit jí všechna "snad"
A z potřeby tmu upotřebit
Z potřeby tmu konejšit
A z potřeby tmu pochopit

Tmu živím
Track Name: Hosté konce
(text: Strastinen)

Buďme hosté ducha páně
Pokorní a tiší
V tom co je pravda a přátelství
Buďme vcelku pomalí a pijme spolu
Je poslední rok Země
Poslední podzim
Buďme silní s vírou
Ženy byly krásné
Ve vzpomínce, v milování
Teď pijem k nim
Buďme spolu do konce
U piva a Becherovky
S metalem v černém
Po kapsách už jen stovky
V mlze alej na hřbitově
Urnový háj na dušičky
Surová budoucnost v hrobě
Zhaslé svíčky
Vzpomínejme tam pod stromy
Zlatými na podzim jako pivo
Mlhou naproti nám teď
Krátký kráčí Ivo
Track Name: Lokál
(text: Strastinen)

Pivo a rum zde jsou pány
Pro někoho konec
Pro jiného zrání
V tom koutě temném
Severních Čech
Lehl si zběh s ženou
Z dávných časů
Než uzrál jejich čas
Přišli o vlas i hlas
A o ustlání
Pod kovovou věží
Pod vzpomínkou na ty pláně
Pod bohem co za ní visí
Hangáry a stožáry
Vysokého napětí Páně

Skryjme se na podzim
Za silné barvy
Do hromad listí
Buďme mráz a zvon
Ráno mlhavé
Cihle cihlu podpírá
Skryjme své puzení
Silné vbloky betonu
Na pláních hozené
Mezi dřevěné pražce
Ušlechtilé jako krásné oči
Sami sobě blíž a blíž

Zažeňme shon zrušme ryby
Tišme se do síly
Do bukových klád
Pod sněhem netknutým
Měňme z noci své
Rampouchy v den
Měňme se s obdobími
Tečme s jarem
S hlínou spěme
S prostředím cest
S mlhou oknem
Líbat rudé plody
Hebký večer mezi hroby
Veverka i sova zdobí
Háj tento hrubých ozvěn
Ze sprostého města

Zastavujme a tavme
Mysl v lahvích
Do vinět provlhlých
Tam je starý duch
A sáňky sopránové
Zpěvačky bez podprsenky

Jedna za druhou v úterý
Prázdné sklenky
Vyholené podpaží
Vypité údolí pondělní
Vlakem osobním, intimním
Koženým pomalu projíždět
Hebký večer mezi hroby
Veverka i sova zdobí
Háj tento hrubých ozvěn
Ze sprostého města

Minulost byla jiná cesta
Denně v poledne vstát
U konve s čajem tichou modlitbu
Tichý hliněný stát
Reprodukce chmurného
Dunění vpodkroví
Byl to pohřební rok
S dobou se nedržel krok
Dvě věže dva hrnky
Track Name: Lebenkopf
(text: Well)

Viděl jsem
Jak si Slunce nárokuje kopce
Vráží horké klíny do prázdných pevností
Pyšně vstupuje do měst
A razí v ulicích lesklé šachty

Jeho andělé v podivných uniformách
Se nesli na tichých nohách šelem
Prostředky silnic a po dlažbách
Pohledy upřené do oken

Na náměstích stály zlaté tanky
Z hlavní vyvěral hmyz
Jedovatá zeleň
Život
Život pod Sluncem
To slovo pálilo z rozhlasu, z plakátů
Z pochodových rytmů
Přísných paprsků
Strachu bylo mezi lidmi tolik
Že se dal koupit
V malých místnostech
Se stolní lampou
Coby podobiznou toho jejich vůdce

Říkal jsem si utéct
Utéct
Znám rokle a převisy
Znám ty cesty
Skryju se v mokrém listí
Ale nebyl jsem sám
Ještě té noci jsme se milovali
Nazítří přišla celá bledá
Vyprávěla strašné věci
Zněly jako báseň
Podél parkové zdi stálo
Devět odsouzených
Řad zářivých katů proti nim
Vteřina před výstřely
Vtom
Nad nimi zastudila mračna
Kati znejistěli, sklonili své zbraně
Vytoužený déšť po víc jak roce
Ona však šla dál a ani nevzhlédla
Po levé ruce čím dál bližší déšť
Po pravé ruce váhající soud
A obě ruce svázané
Šla po hranici, zastavenou chvílí
A neudělala nic, nic nevykřikla
Neuměla, nemohla
Nesměla
Byla si příliš jista, že
Déšť poleví
Chlapce popraví

Ve schránce žhnuly dopisy
Bylo to vidět z dálky
Utéct a skrýt se
Ale nebyl jsem sám
Do kufru jsem si sbalil
Hlavně knížky

Potom už jsem ji neviděl
A takových nás tam bylo mnoho
Prý jsme chtěli žít moc málo
A ani jinak neuměli
Nemohli
Nesměli
Po příjezdu nám uřezali
Víčka a stíny
Ti sluneční je naházeli do jediné jámy
Ještě se hýbaly
Když na ně dopadalo vápno
A brzy přestaly přicházet noci
Jediná jáma, jediný den
Horečka a její ostrý zápach

O svém bohu jsem s ostatními
Mluvil jen jednou
Smáli se, několik naslouchalo
Ale nestálo za to
Zapamatovávat si tváře
Někde daleko se prý bojovalo
Těžké kapky srážely vazy zlatých měst
Ale pro mne v tom nebyla naděje
Cítil jsem chřtán Slunce
Za dveřmi pecí
Cítil jsem
Že cítí mne

Myslel jsem na noc, jíž teče voda
Na omítku šedého domu
Na ni
Na mokré listí a cesty
Po nichž jsem neutekl
Myslel jsem na svého boha
Netečného a vzdáleného
Nemodlil jsem se
Ani mu nespílal
Snad jen trochu modlil
A trochu spílal
Když přišel čas mého poledne
Byl jsem slabý a klidný

Ivo
Přichystej nové tělo
Z betonu, železa, plechu a rtuti
Projdu Sluncem a povstanu
Po tvém boku a vývodu z něj

Hořím
Něco ze mne se vrací
Do přítmí střepů a starých lednic
Do míru tvého vláčného díla
Do vlhké špíny

Do skartu.