V dešti mech

by Umbrtka

/
1.
04:36
2.
03:56
3.
04:40
4.
04:58
5.
04:09
6.
05:47
7.
09:08
8.
06:20

credits

released June 30, 2014

tags

license

all rights reserved

about

Umbrtka Plzen, Czech Republic

Loud and inept noises since 2000.

contact / help

Contact Umbrtka

Streaming and
Download help

Track Name: Červenec
(text: Strastinen)

Ven červe
Červe vem
Bratry své
Z puklých plodů ven
Červi jen
Obři jednobuněční
Červenec
Ven červe
Z kmotřenců hub
Z puklých kytar
Z klobouků
Atomů
Červenec
Mraků ranec
Hrbatec
Nad kopcem nad polem
Pryč Slunce pec
Ze stolice klec
Červenec
Za kavalec
Venku peklo podzimu
Z břízy šupinu
Pro štěstí
A mergle ať zachřestí
Track Name: Hvězdárna
(text: Strastinen)

Budova na kopci
Pod ní město v oparu
Déšť a smog, zášť a hlen
A městská světla
Rušící přirozenou tmu noci
Ticho hvězd či lomoz jejich kroužení
Hvězda z nekonečné dáli přináší
Konečnou tmu
Pro všechny

Zapadlá pod zemí
Ona hledí tam dalekohledem
Do nedohledna hvězd
Obrovský dalekohled
Točí se pod kopulí
Začíná podzim, výlety do okolí

Vše se vrací do starých kolejí
Po kterých nikdy vlaky nejely
Návrat pyramid černé tmy nad městy
Zánik stínů a skon světla v nočních lesích
Track Name: Bunkr
(text: Well)

Zezdola rána, to vyvrátil dveře
A teď se sápe do schodů
Přišel si pro mne bunkr

Stopoval mne z výletu na sever
Kde bunkry žijí divoce v lesích
Chytil můj pach, přiskočil do vlaku
V sousedním kupé si zatáhl záclonky
Od nádraží se šoulal a cupital
Po benzino-elektrických špičkách
Vykláněl se zpoza popelnic
Zjistil, kde bydlím, už ho tu mám
Pohlcuje mne bunkr

Portálový jeřáb nasazuje komponenty
Na mé nálitky a zabetonovat
Tělo porušitelné
Musí na sebe vzít neporušitelnost
Ale věru jsem nečekal bunkr

Železobeton chrání, už se mne nedotknou
Odštěpky, emoce, útočná vozba
Střely ráže 155 milimetrů i více, daně
Dráždivé zplodiny životních příběhů
Ovívám se palebným vějířem
Ocelovým šoupátkem zaslepím průzor

Košilka z plechu zvyšuje mou bezpečnost
Římsky pevný v názorech i kramflecích
Jsem odolný jak želvuška
Periskopem sleduji svět
Celý je hraničním pásmem
Nemůže mi nabídnout stálost bunkru

Bydlím-li pod pancéřovým zvonem
Musím být jeho srdcem
Nahmatat své kulometné dvojče
Založit kulometné hnízdo
Udržovat bunkr

Periskopem sleduji, kam roty roků jdou
Teoretická hmotnost let
Se poměřuje skutečnou
A nejtěžší jsou křehká těla uvolněná ze služby
Mrtvé části vypouštím granátovým skluzem
Samotný bunkr to tak chce
Hluché prostory vykrývám písní
Žijeme v šedé ponorce
Track Name: Blowitz
(text: Morbivod)

Nesmažu nádech
Sedávali ve světnici
Týden co týden

Konzum na rohu
Cestou k nádraží
Dodnes potkáte
Zaprášený vchod

Spali jsme v bouři venku
Nezapomenu
Pak pro nás přišla
Občas i zdá se
Hodiny, brýle a knihy
Stařičký Bobbin
Duše domu, a na duši
Truhlářský lpí stín

S pažitkou chléb a čaj
Každý strom v zahradě
Kolem zdí hledí
Kam padá další
Těch věcí na půdě
Prší střechou na podzim
Kování pro skříně
Pozdě, moc hodin

Konzum na rohu
Cestou k nádraží
Dodnes potkáte
Zaprášený vchod

Líbám zvonky, mlýnek, hrnky
Za léta klíče ve dveřích
Vždyť znají i mé spánky
Sůl očí rozlepených
Track Name: Ondra nic
(text: Strastinen)

Ondra nepřijel
Jiní přijedou
Starý dělník mávl rukou
Já vím, proč nepřijel
Ondra je v Ostravě a v Karviné
Ondra nepřijel
V Ostravě je tak, že oči vylézají z důlků
Zůstal tam, rozvázal šňůrku

Ostrava volá
Doly volají
Hutě volají, lákají, zvou
Ostrava volá, Ondra nepřijel
Protože už ví svou
V Ostravě průmysl, komíny, žal
A Ondra ve stínu a u louží stál
A Ondra nic, nepřijel
Neposlal peníze
Snad nemá potíže, to by snad psal

Neposlal peníze
Nenapsal
Nevolal
Snad nemá potíže, to by snad psal
Track Name: Zóna lásky
(text: Strastinen/Morbivod)

V Severních Čechách daleko od domova
Staví se továrna, staví se přehrada
Lukáš a Ondřej a muži montéři
Od rána do noci údery nářadí

Po večerech netoužíme s ostatními chlapy
Do hnusných pajzlů chodit
A o ženách špatně mluvit
My našli na kraji města krásnou restauraci

Klidná hudba hraje jen pro nás
Ostatní muži by to nepochopili
Jak mě uklidňuje necítit zpocené dělníky
Tento luxusní večer zvýrazňuje
Vůně pánské kosmetiky a romantický klavír

Zóna lásky — daleko od Plzně
Zóna lásky — Josef Selement
Zóna lásky — romantické duše
Zóna lásky — pánský element
Josef Selement — starosta Rokycan
Ivo Krátký — U Hvězdárny 27

,,Slečno, je možné se zde ubytovat?
Víte, muži ze stavby, to není milá společnost,
pro nás je soukromí pokoj a skříň a ticho noci,
výhled do dvorů přes balkon.“

Zóna lásky — tento luxusní večer
Zóna lásky — vůně pánské kosmetiky
Zóna lásky — U Hvězdárny 27
Zóna lásky — starosta Rokycan
Track Name: Poezie
(text: Well)

I.
Nebesa nepřála poezii
Táhla si obzor jako strii
Jak bledou šavli naplocho

Navečer čepele utopeny
V sedavé koupeli Slunce-ženy
Z níž vyšel časně lunochod

A čím dál blbější byly rýmy
Usvědčen důrazy nepřímými
Bortil se rytmus, čas i rod

Příměry útrpně rudly v lících
Stejně tak čumáky parkujících
Ulička hanby, svodka vod

Stěnami šlépěji vzlínala bahna
Tam sílu sálat sála ráhna
Hladové kořeny kandelábrů
Zvlněný asfalt, lampový brum
Nedbale kotvící koráby bagrů...

A přece žádná poezie

Zuby mi do zubů vtiskla zášť
Nasládne banální skororum

II.
A já je viděl

Psy, kteří aportují jiné psy
Kteří aportují jiné psy
Jiným psům

Do kůže vpáčený slepecký těsnopis
Chtíč jen jako upustit hnis

Množí se kvaltem, byť jen jako parte
Parte hozené na kopírku

Xerox, kam doufají něco dopsat
Do něj, do ní, do sebe
Do psa

III.
A nikde žádná poezie

Marně jsem v nálevně číhal na ni
A žádný plamen, nic živoucího
Muži se mazlí se svou tíhou
Mluví jak špatně dabovaní

A ani na hajzlu poezie
Ani v přípitcích, fórech, kouřném chřtánu
Pán si značkuje pochybnou trofej
Tři přilby skafandrů z porcelánu
Pak znovu pije
Po vnitřních kolejích jedy mu jezdí
Není mu úplně hej nebo počkej
I když se usmívá ode zdi ke zdi
Má zlost
Na vlastní mázlost
A není v něm žádná poezie

Není v něm nic, co by měl říci
Není v něm možná ani cit

Však také já v sobě vyráběl samospoušť
V pachtivé snaze křísit svíci
A můj kratiknot — krakatit

IV.
Ale já viděl

Postavy přátel v lednových polích
Strniště, vnitřnosti černé zvěře
Ocasy ještěrek a vlčí kožich
Jákobův žebřík bez páteře

Obruč, jak vrůstá do těla třešně
V kromlechu nocleh, kůru, mech
A smírčí kříže pod hvězdami
Choroše na starých komínech

V posledním pokoji překvapení
Chorobné strachy z klíšťat, války
Všechno to zůstane nedopsané
Patosy na lístku do lokálky

Viděl jsem výčty takových výčtů
Též řady příkazů končící „ztichni“
Sliby a lži, však co komu vyčtu
Když všechen život je apokryfní

A svoji ženu a její rány
Stín o dvou hlavách čpící námi
Nad Plzní mručivé mlčení Pána
Křídla a moře, ta průzračná slova
Jež byla už hubami ošoupána
Že smějí se nanejvýš opisovat
A tajné značky KČT v dáli

Pak zavírali

V.
Vysoké, štíhlé sochy světců
Hořely nocí, duchem hnány
Úplňku nesmírný pámelník
Procházel bezděčně korunami

Pámelník rostoucí na jabloni
O krok dál podstrčen borovici
Dubový měsíc, jinanový...
Kukaččí luna stotisící

Alej si na prstech slabiky sčítá
Putovním plodem dočasných dřevin
V kterém z těch měsíců je má milá?
Poezie...
Už nevím

Doma mne na mordu políbila
Asi se ptala, kam jsem se schoval
Nic jsem si ale nezapsal
A lautr hovno si pamatoval

Nazítří jsem se do práce zpozdil

VI.
A bylo psáno, že modlitbou se musíš trefit Bohu do ucha
Jinak ji unese ukrutný anděl
A vyplní po svém

Ale pozná člověk rozdíl?
Track Name: První les
(text: Strastinen)

Malovat les
Les olejem
Olejem les
Malovat les
Les olejem
Barvy v rukou jen
Malovat les
Kamenem do hlíny
Klackem na
Klidné hladiny

Proměnit strom v knihu
A po přečtení zpět

Smolou z borovic
Stromy budou svítit víc
Být ponořen
Rozptýlen
V mihotání
Tok barev bezesný
Malovat mech
Vlahý smích zelených
Komíhavé putování
Světel posledních

Mech olejem
Olejem mech
Malovat mech
Mech vlahý olejem
Botou na cestu jen
Mech naznačen
V dešti mech
Voda v dmoucích se stavidlech