lyrics
(text: Well)
Jsou tu jisté rovnováhy,
které tiše vyžaduje mesto.
Jistý pocet návetrných rohu
promocených na cihlové previsy.
Jistý pocet zvestovaných bohu.
Je však jedno: ten, a nebo kterýsi.
Jistá výše mezd a mest
a stropu drážních dvoran.
Objem octa v obkladech
a gramáž cukru do ran.
Jisté kvóty druhých dcer
a korenících kvilu.
Jistý podíl Slováku, co nezabudli…
Také, bratre, jistý pocet strejcu.
Nemáme-li stát se jimi
v kolobehu šmelcu,
treba mestu predložit
své adekvátní dubly.
Šimony a Matouše
svých Spenceru a Hillu.
Presazovat cizí strejce do Plzne.
V nálevne levné,
kde vonný tesil urina barví
chmurne jak bordó vikáru tvár…
Naprimme slechy. Napoví ryk
o stárí zurivých kodéru odéru:
silur, devon ci ordovik.
Bujný strejc vynáší
ve zlitém rubáši
carovnou nádobou
rozsudky nad dobou,
kdy z vule komorích
priplují po morích
zlodeji zvyklostí,
kterí lva vykostí,
rytmové otresní
slavíka vytesní,
lan bílých postelí
Othello otelí ––
Ortely osloví
slovutné osloví
výcepní madrasy
vecerní nadrasy.
Tento strejc v Plzni se neztratí.
Jak strejce lapit? Bratre, klid.
Koupíme nákladák a z frcu cpící
barokem dubovou zpovednici.
Macatou boudu, žádnou balzu.
Nastraž ji bokem nekam k hajzlum,
a do ní lák a smírení.
Stací lžíci. Jak tam chlap vleze,
vzkypí a zavoní bezmezný sten.
Naložíš strejce ve zpovednici.
Na korbe upevníš remenem.
Už bude náš a už nebude odsud.
Ridme a ritme se do spásy.
Bude svuj, abychom smeli být jiní.
Po ceste do Plzne vykvasí.
Bude to náramný náhradní osud.
Sliny se sbíhají v korytu.
Koncící ríjen bez bubáku z dýní:
z brukve nám vydlabal banditu.
Škrabot zní rozbreskem
do Borských polí.
Holí se hlemýždi kosmatí.
Tady ho vypust a pobídni holí.
Jdi a bydli tu, zavelíš.
Pujde a zahnácá prahy a stoly
bytu a jídelen u trati.
A to je pecet. A to je mríž.
Nikdy, nikdy se nevrátí…
Šidí nás však rovnováhy,
které tiše vyžaduje mesto.
Calamáda není jenom zelí.
Vyvíjíme pyšné snahy,
abychom se strejci stávat nemuseli.
Než se jimi staneme i presto.
credits
license
all rights reserved
